podobné klamy praviti mohú a noviny, jakž chtie, líčiti; neb není jich řeč čím podstrčiti, poněvadž neslýchané a neznámé věci praví.

Též ty, Neščestie, mně pravíš, že s staré a že s od počátka světa a že s velmi učené, že mnohými kusy člověka mútíš velmi mocně, že najmocnějšie lidi z jich panstvie vydavuješ, a že s velmi jezdilé, že ve všech krajinách všech zemí v okrlšku světa jsi bývalo i býváš. Jest li to tak, muož to dobře pravda býti, a jestliže jest to pravda, muož to dobře nesklamáno býti. Než jedno žeť není kto jiný než o tobě pravě, jako ty samo o sobě pravíš! Ale snad ty mníš, bych já tomu nerozuměl, a ty hned na počátku svého vypravení o všem bytí si samo proti sobě? Pravíš a vykládáš mi, že ani jieš, ani pieš, aniž máš takéhožto přirozenie jiné na sobě, a pravě, žeť jest toho Aristotileš svědek. Já pak pravím, že Aristotileš praví také tudiež v třetích svých knihách Metafyziky a řka: „Nepodobné jest čemu býti z neživle a z toho, ješto nic není a podstaty nemá.“ A jinde, v svých knihách čtvrtých Fyzicorum tak praví: „To, což není, to nikdyž nenie.“ Buď pak to, že s ty to, o němž praví Aristotileš, – a tak jest, že on to praví, ale ne o tobě – buď to o tobě; ale snad ty nevíš, že s více proti sobě těmi rozprávkami nežli na svú stranu. Pravíš, že s staré, a na to míníš, abych tě ctil. Nebť praví mudřec Ligurius: „Bohaté lidi a lidi mocné nepříliš tbaj ctíti než lidi rozumné a staré,“ a řka, že ti najvíc ctěni býti mají; ale mieníť on lidi dobré staré, v svéj starosti v cnostech poznalé. Ale slyš, kamť tvuoj úmysl jde, také liť já tomu tco rozumiem. Ty pravíš o své starosti, ale k tomu hned pravíš, že s ukrutné a protivné. Slyš, čím se chlubíš, čím se vydáváš! Pravíť mudřec Tales, když byl otázán, co by vítězšieho, najhanebnějšieho a najohyzdnějšieho na světě byl shledal, odpověděl: „Nic hanebnějšieho, nic ohyzdnějšieho, nic těžšieho sem neslýchal, neshledal než starému býti ukrutnu bez milosti a bez slitovánie,“ a řka, že jest to najvětší bieda na starém, když jest zlostí svú nemilostiv a ukruten druhému.

A k tomu rozpravuješ o sobě rozličný stav, rozličné úřady, rozličné vladařstvo, a že s velmi spravedlivé. Avšak já toho neumiem rozuměti ani na tobě toho seznati, by tak bylo spravedlivé, jakož o sobě pravíš. Nebť mistr Albert Veliký vypisuje osobu Spravedlivosti a řka, že Řiemené Spravedlivost vydělávali: Panna prosta stojí v nebe tvář svú zvedši,