řekli: „Kde milost, tu žalost,“ ač hned při milosti, ale potom na skonánie téj milosti. Slyš, coť praví mladý Jan v Apokalypsi třetiem dielu: „A nemějichu pokoje ani ve dne, ani v noci ti, ješto se modléchu potvoře,“ totíž tělesné libosti a světské milosti. Ty, Tkadlečku, pak toho s nětco svědom, jakýť ti pokoj mají, kto v milosti přebývají, a kterakého umyšlenie jsú ti, ješto se s milostí rozlučejí. Poslúchaj sedlského příslovie, ješto řiekají: „Po chuti nechut byla, lib sladec lib lib hořec, po smiechu smutek se rád ukazuje.“ Neb skonánie všie vuole nenie jiného nežli nechtění a nevolnost. K téj nevolnosti a k téj nesvobodnosti běžie a přibližují se den ode dne, hodina k hodině všecky zemské věci. Dnes ty, Tkadlečku, soběvolně umyslíš, což chceš z jitra učiniti, a snad nežli zajtřejšieho dne dočkáš, my tobě to zrušieme, a co s dnes byl volen sobě, snad nám z jitra povolen budeš. Zajisté to věz, tak jsú všechny věci na světě neústavné jako kolo, když u voze běží a sebú se točí. Mlč a roztíkaj a rozvaž na své mysli, co potom máš mluviti, čeho potom pykaje a z čeho nám laje. Nedaj se na slovo těch lidí, o nichžto mudřec praví a řka: „Ktož ženě folkuje, jie následuje, totíž v marnosti světské nebo