děkovati, nežli ty tomu chceš rozuměti. Neb slyš pilně a beř na mysl dobře to rozváže! I není liť to lépe, žeť sme my tě zbavili téj tvé jisté kuchometice a pecopalky, ješto svú chytrostí pec mnohým, dobrým, múdrým, sličným tajnú milostí zapalovala, je jako [z]text doplněný editorem smysla přirozeného vyražovala, nežli by ty pro ni byl také zbaven Boha, svého Stvořitele, jenž jsa v Trojici v jednom božství učinil tě k sobě podobna, chtě tobě v tom dáti znáti, že jeho viece nad se sám i nade všecko stvoření milovati máš? O tomť sme i dřieve pravili, žeť by toho Spravedlivost nedopustila, by ty jsa člověk, pěti smysly dařený a rozumem okrášlen, Bohem samým stvořen, chtěl se nerozumnostie svú pro kaký s vítr a řečí falešnú se sám hanebně zmařiti. Zčastná ta příhoda a puotka protivná, kterakákoli jest, která to stavila, která to zrušila, kým jest to odvedeno, že od nie pustiti musíš! Neb žádné stvořenie, což ho jest Buoh na světě stvořil, sobě podobného neučinil, jedno samého člověka; i chceš, by to Buoh přezřel, aby ty se sám zavedl? Čti svatého Augustina, ještoť píše k jednomu hrabí, a řka jemu tak: „Ty jsi obraz svaté Trojice stvořený, od jednoho Boha, a jsi dary třmi najvyššími obdařen. První dar jest, že rozumíš, že podlé božie vuole živ býti máš aneb snad bydlíš, a jsi od něho a jsi jeho vuolí na světě, a žádného jiného. Druhý dar jest ten, že s k osobě svaté Trojice stvořen proto,