byl obklíčen jím svatý Pavel andělem šatanem, jenž jej tělesnú chlipnostie tolik obklíčil byl, jako by mu poličky dával. Milý Tkadlečku! Jest liť tobě též, tehdy sobě vezmi na pomoc tu odpověd, ješto Pavlovi dána byla po jeho třech prosbách: „Šavle, Šavle, měj dosti na mé milosti!“, totíž na rozumu. Ty, Tkadlče, vezmi rozom svuoj na pomoc, ač si obklíčen pokušením, a věz, co jest to, jehož ty želéš, a odkad to želení jde, anebo co tě k tomu nutí a tě k tomu zbuzuje, tělesná li chlipnost čili pokušení ďábelské čili pochvala světská čili tvá nerozumnost čili hlúpost čili tvá zlá vuole zapeklitá aneb zatvrdilá mysl. Buď to pak, by měl lkáti oč a plakati, jehož není oč, jistě to nesluší na muže, a na takéhož i tak ovšem, ješto smyslem učeným obdařen jest. A jest li co pak protivného na mysli aneb na srdci, jehož se nám nezdá, proč to býti mohlo, mlč s tiem! Sami to ješče vieme, že často lidé po lidech túžie, neb to jest přirozenie člověčie, člověk po člověku túžiti a plakati; netoliko člověk obecný to přirození má do sebe, ale i člověk maje smysl nad obecného člověka, druhdy tú múdrostí slitovánie aneb někaké hnutie žalostné k druhému člověku míti musí. Ano Job slyšav smrt synuov svých, nemoha jinak ukázati žalosti toho přirozenie, ztrhal napoly sukni svú na sobě a popelem hlavu svú posul; žalost svú a slitování své ukázal. Abraham, mudřec a vybranec, zvolenec boží, slyšav smrt ženy své Sáry,