a ta počestnost najviec přebývá v mladých lidech, dokud při nich stud přebývá; ale jakž stud mine, takť mine často poctivost i počestnost od nich. Druhá počest jest z práva, a ta přebývá při lidech rozumných v těch běziech, v nichžto sú vysazeni, jakožto služebník neb menší, který jest poddán pánu svému nebo svému vyššiemu, jehožto z práva učiniti máš; a ta počest jest zavázána a jako přinutkána a ta počest dotud trvá, dokud kto komu jest poddán. Třetie počest jest a bývá z obyčeje naučeného, a ta přebývá při lidech dvorských; neb ti, což počestnosti mají, ti ji mají z obyčeje. Neb často, by co chtěli zle neb nepočestně učiniti, neměli se kde učiti tomu, nebo tu nebývali, kdež co jiného jest nežli počestnost. A ta počest nenie jiným účinkem ani jiným úmyslem, jedno obyčejem, neb nečiní jiného jedno to, což se učili a co sú od jiných vídali; a ta počestnost netrvá [déle]text doplněný editorem, jedno dokadž tací lidé jsú v tom stavu, v němž sú vysazeni. Čtvrtá počest jest z pochvaly aneb z chytrosti, a ta přebývá při lidech chytrých anebo licoměrných, takže se často v svých činech počestni ukazují a poctiví ne proč pro jiné, jedno aby z té počestnosti, ješto ji zevnitř ukazují, pochvalu měli a z té pochvaly libost aneb některý póžitek od lidí. A ta počest netrvá déle při lidech při takých, jedno dokad čijí, že sú v té počestnosti lidem vzácni a od lidí čtěni bývají.

Hej, Tkadlečku, žeť o to svobodnějie mluviti nesmieme s tebú, než netoliko se tebe ustydáme, jakož nám jest zapovědieno s tebú o to mluviti pro svěckú čest všech panen a paní!