že tvé vše dobře, tvé vše počestné, tvé vše štěstie, tvé vše veselé leží jedno na té jediné, pro niž ty sobě tak hrubě těžko řeči činíš, jako sme kdy slýchali, a sobě pokoje dáti nechceš. A vedeš li to úmyslem vším a pravú svú myslí a srdcem upřiemým, jako usty mluvíš a nadhlas to všady pravíš, vždyť nám jest to divno i předivno, nébrž tomu se nadiviti nemóžem, kam si smysl svój dobrý a prostraný poděl aneb kde s ten ostavil. Čta rád a mnoho v knihách, i nedočetl se toho, že s se velmi toho zapomenul?

Slyš, milý Tkadlečku, a pověz nám, proč ty mezi jinými svými řečmi pravíš, že tvá ta tobě milá jest na cti bohata a šťastna a jest k tomu čestna a že by měla jako věčně živa býti? Divíme se jistě tomu, kde s toho nabyl aneb kde s to slýchal anebo co tiem mieníš, že tolik o takéž pravíš, ješto jiného neuměla aniž se jinému učila aniž při čem jiném bývala, jedno tu, kdež bylo pec, kamna, vápennici neb niestěji páliti a topiti. Byť pak ke cti co podobného bylo, i co by ty o nie nepravil neb o nie nemluvil, když o té tolik pravíš, ješto jest daleko to vše od nie? Byť pak byla k tomu podobna podlé svého rodu neb podlé své šlechty aneb podlé těch ctností, jakož o nie pravíš, ještě by daleko bylo od toho, by byla bohata na všie cti. Ano se čte na rozličných miestech, že sú tři věci zde na světě, ješto nikdy do konce od lidí dokonány nebudú ani kdy byly na kom shledány uplně podlé lidského běhu ani budú, jedno na samém Bohu. Prvnie věc jest sbožie tělesné a zemské; buďto jakžkoli veliké, vždyť člověk viece žádá, nebť mu se