rukú svú popaden jest hřiešný. Ps9,18 Obraťte se hřiešní v peklo, všecky vlasti, jenž zapomínají boha. Ps9,19 Nebo ne na skončenie zapomenutie bude chudého, utrpenie chudého nezhyne konečně. Ps9,20 Vstaň, hospodine, ať sě neposílí člověk, ať sě súdie vlasti před tobú. Ps9,21 Ustav, hospodine, zákona nositele nad nimi, ať poznají vlasti, žeti lidé jsú. Ps9,22 I proč, hospodine, zašel si daleko, postupuješ v potřěbách, v smutce? Ps9,23 Když zpýchá nemilostivý, zažžen bude chudý, popadeni budú v radách, jěž myslé. Ps9,24 Nebo chválí sě hřiešný v žádosti duše svéj a nepravý blahuje. Ps9,25 Otrpčil hospodina hřiešný, podlé mnostvie hněvu svého, nebude hledati. Ps9,26 Nenie buoh přěd ním, zkáleny sú cěsty jeho ve všě časy. Odjímají súdy tvé od obličeje jich, všěmi nepřátely svými bude vlásti. Ps9,27 Řekl zajisté v srdci svém: „Nehnu sě ot pokolenie do pokolenie, beze zlého.“ Ps9,28 Jehož kletvy usta plna jsú a hořkosti a lsti, pod jazykem jeho úsilé a bolest. Ps9,29 Sedí [u]text doplněný editorem[70]u] in lat. přípustách z bohatými v tajniciech, aby zabil nevinného. Ps9,30 Oči jeho na chudého hledíta, zasedá v tajné jako lev v jeskyni svéj. Zasedá, aby potrhl chudého, potrhnúti chudého, když přitrhne jeho. Ps9,31 V osidlu svém ponížil jeho, nakloní sě i padne, když bude vlásti chudými. Ps9,32 Řekl zajisté na srdci svém: „Zapomanul buoh, odvrátil obličej svój, aby neviděl na skončenie.“ Ps9,33 Vstaň, hospodine bože mój, zvýšena buď ruka tvá, nezapomínaj chudých. Ps9,34 Proč jest vzdrážnil nemilostivý boha? Řekl vedě na srdci svém: „Nevzhledáť.“ Ps9,35 Vidíš, bože, že ty úsilé a bolest znamenáš, aby dal je v rucě tvoji. Tobě ostaven jest chudý, sirotku ty budeš pomocník. Ps9,36 Setři loket hřiešného a zlobivého, hledán bude hřiech jeho, i nebude nalezen. Ps9,37 Hospodin kraloval na věčnost a na věk i věky, zhynete, vlasti,