zvolil ji na přěbývanie sobě: Ps131,14 „Ta pokoj mój na věk, tuto budu bydliti, nebo sem zvolil ji. Ps131,15 Vdovy jejie požehnaje požehnám, chudé jejie nakrmím chleby. Ps131,16 Kněžie jejie obleku spasením a svatí jejie veselím sě vzradují. Ps131,17 Tam vyvedu roh Davidóv, upravich sviecen pomazanci mému. Ps131,18 Nepřátely jejie obleku hanbú, ale nad ním zektve svěcenie mé.“
Ps132,1 Toť vedě, kako dobro a kako veselo bydliti bratřím v jednotě! Ps132,2 Jakžto mast na hlavě, jenž schodí na bradu, bradu Áronovu, jenž schodí na podolek rúcha jeho, Ps132,3 jako rosa ermonská, jěž schodí na horu Sionskú. Nebo tamo kázal hospodin požehnánie a život až na věk.
Ps133,1 Toť, nynie blahajte hospodinu, všickni sluhy hospodinovi, již stojíte v domu hospodinově, v sienech domu boha našeho. Ps133,2 V noci zvyšte ruce vašě na svaté a blahajte hospodinu. Ps133,3 Požehnaj tebe hospodin z Siona, jenž učinil nebe a zemi. Chvála otci i…
Když Filistové byli přišli k Davidovi a žádajíce sě obřezovati, tehdy David učinil tento žalm, aby zpieván byl v kostele.
Ps134,1 Chvalte jmě hospodinovo, chvalte, sluhy, hospodina, Ps134,2 již stojíte v domu hospodinovu, v sienech [v domových]text doplněný editorem[1404]v domových] domus lat. boha našeho. Ps134,3 Chvalte hospodina, nebo dobrý hospodin, spievajte jménu jeho, nebo rozkošné jest. Ps134,4 Nebo Jakuba zvolil sobě hospodin, Israhele v dědinu sobě. Ps134,5 Nebo jáz sem poznal, že veliký jest hospodin a bóh náš nade všě bohy. Ps134,6 Všěckno, což kolvěk chtěl, učinil hospodin, na nebi i na zemi, u moři i ve všěch bezdeniech. Ps134,7 Vyvodě oblaky z posledkóv zemských, blýskotiny v déšč učinil, jenž vyvodí vietr z pokladóv svých, Ps134,8 jenž zbil prvňata ejipská, od člověka až do hovada. Ps134,9 Vypustil znamenie a zázraky prostřed tebe, Ejipte, na faraona a na všětky sluhy jeho. Ps134,10 Jenž pobil vlasti mnohé
