[2750] Žiezen hrdla suchotú súži,
dopudi žaludka núzi.
Zvyklé krmě nemóž snésti,
ani suchých rtóv móž prolézti.
Hladem hrubým přemožena,
[2755] biechu suchotú súžena,
ruka krmi dáti chtieše
a již pozdě hodě bieše,
nebo moc nemocného těla
již všecka bieše vyvřela.
[2760] Takž hubený břich zahynu,
když jich pomoc jeho minu.
V svém statku nemáš ty čáky,
potřebie bude přietele všudy.
Ač nechceš komu hověti,
[2765] máš sám sobě vždycky přieti,
neb ktož jesti sám sobě zlý,
ten jinému nebude dobrý.
Nemo sibi satis est, aget omnis amicus amico;cizojazyčný text
si non vis aliis parcere, parce tibi.cizojazyčný text
O lišce a o opici. Kapitola LV.
Když ty máš přielišné zbožie,
že tě daří milost Boží,
[2770] nebývajž skupcem takým,
aby neudělil chudým všelikakým.
A svým příbuzným najviece,
ač sú chudí, tak mluviece.
Svaté Písmo učí tomu:
[2775] neodpoviedajž žádnému.
Jakož opice žalováše,
při žalobě liška stáše,
že nenie sličná szadu,
řkúci: „Lišo, daj mi radu,
[2780] kterak bych mohla k tomu přijíti,
jenž bych mohla haňbu skrýti.
Malú částku chvosta tvého
bych měla převelikého,
bylo [59r]číslo strany rukopisuby mi přieliš dosti,
[2785] když by mi ji dala z tvé milosti.
Coť platno velikým chvostem,
s ním se po poli vláčiti jako s mostem?
Prospěje to mé chudobě,
jenž jest přieliš těžko tobě.“
[2790] Liška prosbu přije uchem,
aniž myslí, jedno sluchem
die opici: „Že se nestydíš,
že mój ocas těžkostí hyzdíš,
jehož krátka i lehka[ft]lehka] lechka čiji!
[2795] Z tú dvú škodú jáť žaluji.
Nechajžť radějši zemi plazi,
nežli by byl k tvé[fu]k tvé] krwe[74]opraveno podle Lorišovy edice (Loriš 1903, s. 132) krási.
Nezakryjeť tak věc čistá
ohyzdná miesta ta jistá.
[2800] Jenž by bylo přieliš málo,
menší menšieho se zdálo,
chudého by bohatilo
a přieliš jemu vzácno bylo.
Aj, ty, skupče, chceš za mnoho,
[2805] jenž si málo menší toho.“
Est qui necem sperat nece promittente quietem,cizojazyčný text
sed nece completa vivere pena potest.cizojazyčný text
O kramáři a o vlku[75]E. Petrů opravil znění rukopisu na „oslu“ – na základě obsahu (Petrů 1999, s. 119). Kapitola LVI.
Když tě neštěstie poděsí,
nevháněj se proto v běsy.
V strasti žádaj lépe sobě,
vždy se těše v smutné době.
[2810] Nevieš, ač v pokoji staneš,
když z tohoto světa skaneš.
Ne jakožto oslík činieše,
když kramář k trhu pospiecháše,
chtě hledati zisku svého,
[2815] nutě k běhu robotného,
řka: „Jdi rúče na své nohy!“
Samy jej dá[59v]číslo strany rukopisuvie
