dá[59v]číslo strany rukopisuvie oblohy,
sám kyjem jeho tepieše[76]podle Lorišovy edice opravujeme původní znění verše „samo kygem ge tepieſe“ (Loriš 1903, s. 133).
Oslík smrti se nadějieše,
[2820] mně po smrti pokoj mieti
a ran viece již netrpěti.
Ano kdyžto smrt přemóže,
ještě viece muka muože.
Kramář ubi hubeného,
[2825] buben přije kuoži jeho.
Ještěť muka kuoži ztrudi,
již bubenník kyjem zchludi[fv]zchludi] zchladi.
Ustalá věc ztrudi obú,
buben zvukem, ruka zlobú.
Cui sua vita nocet, caveat sibi rumpere vitam.cizojazyčný text
Nec nece, sed merito iure quiescit homo.cizojazyčný text
[2830] Protož jemužto svój život škodí,
zahubiti se sám nerodí,
neb ne smrtí, ale zásluhú
člověk se pomíjí s túhú.
O jelenu a o volech. Kapitola paddesátá sedmá
Lépe ze kře vyhlédati,
[2835] než se vrahóm v ruce dáti.
Jenž jest kromě vraha svého,
jest naděje dobrá jeho.
Volněji rak z břehu hledí,
než když již ve čbáně sedí.
[2840] Kdysi psovým skučením vzbuzen
jelen, také hrózú popuzen,
zpusti lesu bez své vóle
i odda se v cizie pole.
V chlév se mezi voly pudi,
[2845] vuol proti němu tuto řeč vzbudi,
řka: „Bezpečněji byl by v lese
než v [60r]číslo strany rukopisuciziem poli kdesi.
Zde jakž svázán budeš koli,
tam by běhal po své vóli.
[2850] Přijde li pán v této době
nebo otrok, běda tobě.
Kterýž z nich tě jedno zočí,
ohyzdnú tě smrtí zbočí.“
Jelen řka poče prositi:
[2855] „Ej, bych mohl přiezni vašie požiti.
Mój život jest u vašie ruce.
Přikrýte mě v temném kútě,
nechajť tma mój stien zacloni.“
Vvalichu jej v seno oni.
[2860] Tuž otrok se k jeslem vráti,
rozdě sena v jesle chváti.
Naklad volóm, preč pospieši,
jelen veselím se usmieši.
Volóm poděkova také,
[2865] mně, že by zbyl již ztrasti všaké.
Jeden z volóv poče mluviti:
„Snadno jest slepého zbýti,
jenž nedbá zisku ani škody;
kromě zbudeš li hospody
[2870] a móžeš li jeho přelstiti,
viec vítězem musíš býti.
Est leve vitare cecum, sed veniet argus;cizojazyčný text
argum si poteris fallere, victor eris.cizojazyčný text
Hospodář má na sto očí,
jimiž všaké kúty zočí,
jemuž poddán dóm i sluhy
[2875] i chlévové i dvór dlúhý.
Tvój tě roh jemu ukáže,
jenž všech nás obezří snáze,
nebo dřieme otrok tobě,
hospodář vie bdieti sobě.“
[2880] Sotně řeči přestal bieše,
hos[60v]číslo strany rukopisupodář
