[1270] viece než [35v]číslo strany rukopisutě, vraha svého.
Nebeřiž mi jedné noci
tisíc dnóv rozkošnéj moci!
Nechci býti vždy v chudobě
a syt býti v jedné době.
[1275] Nechceš li z dvora pospiešiti,
štěkáním tě dám věděti.
Než bych strpěl strastnú ránu,
štěkáním tě oznámím pánu.“
Donidž jedno pes mlčieše,
[1280] zloděj rád ukrásti chtieše,
a jakž jedno pes zaštěka,
zloděj se by pak preč vleka.
Si tibi quid detur, cur detur respice finem,cizojazyčný text
cui des, ipse nota, te gloriose doma.cizojazyčný text
Ač kto darem kojí koho,
proč to dává, hledaj toho.
[1285] Jemuž co dáš, rád znamenaj,
jenž co dá, tomu také daj.
O nadýmaní země a myši. Kapitola dvadcátá V.
Neroď se té hrózy báti,
jenž v své moci nemóž státi.
Řiedko tě ten pes ujiedá,
[1290] jenž se na tě štěkem jeda.
Mlčedlivý[by]Mlčedlivý] mučedliwy pes svú zlobú
velmi spěše trhne tebú.
Na poli se země dmieše
a vzhóru se velmi spieše,
[1295] ono dutie poče kvieliti,
že chce svój plod poroditi.
Vstrašichu se ženy, mužie,
mníce zahynúti juže[bz]juže] niže[31]opraveno podle edice J. Loriše (Loriš 1903, s. 89).
Na to se ta země dmieše,
[1300] že světu divy dáti chtieše.
On lid hlúpý po[36r]číslo strany rukopisuče se báti
a blíž tu nesmieše státi.
Země myš malú vyvrže,
všemu lidu smiech se vztrže.
[1305] Ješto dřieve za strach mějiechu,
tomu se již všichni smiechu.
Sepe munus faciunt homines, qui multa locuntur,cizojazyčný text
sepe gemit nimios causa pusilla metus.cizojazyčný text
Často ten najméně škodí,
jenž rád mnoho řečí plodí,
často přielišný strach činí
[1310] malá věc, když kto zaviní[ca]zaviní] zawinni.
O vlku a o beránkovi. Kapitola dvadcátá šestá
Střez se všady lstivé rady,
ač chceš zbýti strasti tady.
Zlý tě lstivú radú chopí,
již přielišnú škodú skropí.
[1315] Jenž mluví tobě sladce[32]původní pořádek slov je v rukopise „ſladce tobie“, opravujeme z důvodu zachování rýmu,
ten jest tvé všecky škody skládce.
Jakžto kdys v koziem stádě stoje[cb]stoje] Stoge
jehňátko a jím se koje,
poče mezi kozami hráti,
[1320] vlk je lstivú řečí chváti,
řka: „Moje jehňátko milé,
coť jesti zde běhati píle
s kozly smrdutými takto?
Matku[cc]Matku] matko čistú[cd]čistú] ċiſta máš ty všako.
[1325] Tu blíž stojí tvoje máti,
slažší mléko chceť tobě dáti.
Hledajž jie, pospěše sebú,
jáť tam k nie poteku s tebú.
Tam tebe na lúce čeká,
[1330] aby požilo jejieho mléka.
Zdržeti je úsilno,
neb u výmeni jest mléka plno.“
Vece jehně[ce]jehně] giehnie jeho zlosti
