Jenžto naděje požívá,
umrlý lid v nie ožívá.
Mnohé také jest vídati
bez naděje umierati.
O kozlíku a o koze. Kapitola dvadcátá VIII.
[1395] Buď poslušen otce i matky,
ač chceš zbýti zlé převratky.
To Šalomún múdrý praví.
Chceš li býti v dlúhém zdraví
i chceš všie strasti zbýti,
[1400] tehdyť slušie starosty ctíti.
Tak řku, ačť radě k dobrému
a nenutě k skutku zlému.
Jakožto když koza kozelce zučí,
tehdy jej ovčinci poručí,
[1405] chtiec sobě krmě hledati,
aby mohla mléko sebrati,
jímž by syna pokrmila,
sama také syta byla.
Zavřevši jej v chlévě hrdě,
[1410] i zámkem jej zavře tvrdě.
„Milý synu,“ vece takto,
„v svú škodu nebluď nikako,
ale buď se v chlévě taje
i bezpeč buď tudiež hraje.“
[1415] Poče tu kozlec tajně býti,
vlk chtieše k němu přijíti.
Poče tlúci na chlévné dveři,
řka: „Otevři své mateři!“
Otevřenie žádá pokorně,
[1420] proměniv své hrdlo dvorně.
Kozlec vece k řeči jeho:
Jáť nežádám příštie tvého.
Nejsi k mé mateři podoben,
stój da[38r]číslo strany rukopisuleko, nejsi mne hoden.
[1425] Křivý hlas tvój dává znáti,
že ty nejsi moje máti.
Skulka, jíž tě vizi hrdě,
znamená tě[cl]tě] te vlka tvrdě.“
Insita natorum cordi doctrina parentum,cizojazyčný text
cum pareat fructum, spreta nocere solet.cizojazyčný text
Když starosty dobře radie,
[1430] tú radú buď, [v]text doplněný editorem pamět vsadě;
jich radu ty vzvržeš kehdy,
mnoho škody vezmeš tehdy.
O sedláku a hadu. Kapitola devátá a dvadcátá
Synáčku, nevěř mnohému,
najviec muži nevěrnému.
[1435] Ktož jednú slib zruší komu,
po stu letech nevěř tomu,
jenž tě jednú proradí
neb tě v kterú škodu vsadí.
Kak se smieš naň viece spustiti
[1440] nebo jemu viece věřiti?
Slyš tu pověst, tuto seda.
Jeden sedlák krmil hada
dlúhé časy s svého stolu
i bydlesta v domě spolu.
[1445] Had k jeho ruce chodieše,
když píti aneb jiesti chtieše.
Dlúhá milost se převráti,
když se v ukrutný hněv obráti.
Muž vzem ostrú bradatici,
[1450] rani hada po jeho líci.
Jakž brzo to hadu učini,
chudoba jeho velmi skloni,
že tak [38v]číslo strany rukopisupřieliš již chud bieše,
