mně se velmi dvorna juže[bn]juže] niže[24]oprava převzata z edice J. Loriše (Loriš 1903, s. 78),
Pán k svým sluhám křikem vznáhli,
[950] by jemu pomoc přitáhli.
Přiběže panoší mnoho,
vchopichu osla toho,
silně zbichu hubeného,
že urazil pána svého,
[955] řemdihy[bo]řemdihy] Vzem dihy, kyji jej tepiechu,
sem i tam jím obraciechu.
Quod natura negat, nemo feliciter audet.cizojazyčný text
Displicet inprudens, unde placere putet.cizojazyčný text
Čehožť přirozenie nechce přieti,
v své udatenstvie neroď vzieti.
Blázen tiem nenávistnější,
[960] odňažto se mní libější.
O vlaštovici a o semenu lněném. Kapitola XIX.
Nepohrdaj prospěšné rady,
ač chceš zbýti škody tady,
neb ktožť múdrú řeč potupí,
správně jeho škoda čest lúpí,
[965] a což s múdrú radú činíš,
v své se škodě méně viníš[bp]viníš] winnis.
Když jakž siemě lněné krmi země
chtieci sploditi plémě,
vlaštovice to vidúci,
[970] přieliš velmi smutna jsúci,
všecky velmi vzhrozi ptáky,
řkúci: „Siemě toto také
učiní nám mnoho zlého,
dočeká li času svého,
[975] náhlie pleviny[25]J. Loriš opravil znění rukopisu na „plewmy“ (Loriš 1903, s. 79) zlé siemě to,
jenž jest na naši škodu vsieto.“
Zdravé rady běžie ptáci,
počechu sprostné hrózy láti.
Když [31r]číslo strany rukopisuse poče len z země zkýsti,
[980] v zelenosti stéblce kvísti[bq]kvísti] kwieſti,
vlaštovice jim vece druhé:
„Již nám rostú strasti tuhé.
Ač chcem škody té utéci,
slušie nám ten len vypléti.“
[985] Zasměchu se opět ptáci,
řkúc: „Nechcem se toho báti.“
Vlaštovice, múdra jsúci,
ihned se poče k lidem vinúti,
přebývajíc v domiech s nimi,
[990] těšieše je štěbty svými.
Namque provisa nimis ledere tela solent.cizojazyčný text
Utile consilium qui spernit, inutile sumit,cizojazyčný text
qui nimis tutus, recia iure subit.cizojazyčný text
Neb předvěděnie střely kdyžto
méně tě zastřelé, věz to.
Již se len v zralosti znieše,
již se siet na ně činieše,
[995] již muž ptáky sietí lstieše,
již se treskcí strastmi ptáci,
že rady nechtěli chovati.
Jenž statečné rady běhá
a nezištnú sobě séhá,
[1000] když se bezpečen v nie pravíš,
správně se v té sieti stavíš.
Počínají se druhé kniehy
O svobodě Aténských. Kapitola dvadcátá
Když svoboden móžeš býti,
nerodiž svobodstvie zbýti.
Sediž radče za pán sobě,
[1005] nežli v službě, k tomu robě.
Neroď v cizí moc podléci,
ač chceš všie strasti utéci.
Tato básnice učí takto:
ozdobil [31v]číslo strany rukopisuby život kako,
