těch desět hřiven daj chudým, jimižto by sě měl živiti v tomto světě, aneb tě porúčiem panně Marijie, jíž sem já, doniž sem žív byl, vždycky slúžil, aby ona byla tvá orodovnice i spomocnice.“
Odpovědě syn otci: „Byť pak bylo viece peněz nežť jest, chci já radějí, aby mě poručil milosrdné panně Mariji, matce Boží, jenž si ty jí vždycky slúžil, nežli bych sě měl v těch penězích a v tom zlatě kochati.“
A když jest otec umřel, syn jeho nemějieše co jiesti. A tak núzí jsa přihnán, šel prositi sobě almužny. Jemužto Pán Buoh i panna Maria svú svatú pomoc dáváchu, že lidé jemu radějše pro Buoh dáváchu nežli jiným chudým lidem. A když sobě shromáždil almužnu, vjide do kostela i sěde proti oltáři, na kterémžto bieše malován obraz panny Marije, i pojiedáše tu, což mějieše. A což jest jemu zbývalo té almužny, to chudým rozdáváše.
Tehdy kaplan biskupuov toho kostela znamenáše účinek toho jistého pacholíka i pověděl jest biskupovi. A když biskup srozuměl tomu chudému pacholíku, že tak jest nuzný a potřebný, slitoval sě jest nad ním pro jeho poctivost a pro dobrotu otce jeho dobrého i řekl jest ten biskup, že jest jemu ujec, a to jemu vzkázal po svém kaplanu. A kázal jeho povolati k sobě i přijal jeho do svého dvoru a učinil jeho duostojného sbožím i ctí velikú tak, že ten jistý viece sbožie měl nežli otec
