pověděl řka: „Jáť sem zajisté muž tvój.“ A takť jest u pravé pravdě shledáno, že jest to tak. Tehda ten ženich nový, kterýž mějieše tu paní pojieti, odvržen jest. A on zasě též jako i prvé s svú manželkú i s dietkami svými přebýváše u velikém utěšení, děkujíce Pánu Bohu a svatému Tomášovi. Aj, kterak utěšená věc jest svatým sloužiti etc.
Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožně, i uprosila jemu milost u Pána Boha.
Žák jeden bieše jménem Štěpán v flandrské zemie. Ten bieše upadl u veliké a mrzké hřiechy, že opustiv všicku službu Boží i tak všecky věci, kteréž k spasení přislušejí, a netolik dobře činiti přestal, ale také i dobrého slyšeti netbal.
I mějieše náboženstvie veliké k světí Maří Mandaleně. A když sě jejie hod přibližováše, postieše sě nábožně. Její den světieše, a když jest navštievil jejie hrob nábožně, tak ani v pravdě spáše ani nespáše, svatá Maria Mandalena, zajisté žena převelmi jasné oči majíci, převelmi krásné, a okolo nie dva anděly biechu, jeden s pravé strany a druhý s levé, i ukázala sě jest tomu žáku řkúcí: „I proč zajisté, Štěpáne, mně nadarmo slúžíš, i proč mnoho úsilé, jímžto ke mně s náboženstvím praciješ? Nebuduť tobě
