[314r]číslo strany rukopisua tajně o jedné každé při a příbězích a zvláště o času, o miestu jednoho každého pilně vytázati a vedlé toho k nálezu konečnému přijíti proti otporu strany, od kteréž by svědkové byli vedeni.
Všichni li svědkové mají přisáhati
Poněvadž přísaha jest konec všech sváróv neb soudóv, a také poněvadž žádný nemá hotov býti ku přísaze, leč by toho byla hodná příčina, i zachovává se v městském právě z dobrého obyčeje, že všichni svědkové k žádosti strany odporné dlužni jsú přisieci, aby jim věřeno bylo toho, což vyznávají, vynímajíc toliko konšely neb přísežné, jenž na počátku sazenie úřadu svého přisáhli sú, vymieňujíc také svědky, jenž v některých zvláštních přech naplňují miesto přísežných, jakož jsú ubrmané, rádce a smluvní svatební lidé, kteříž povoláni bývají k smlúvě manželské, a svědkové, jenž při kšaftiech umierajících lidé prošeni a zvoleni jsúce přítomni sú, a těm podobní, nebo k takým smlúvám a přem zvykli jsú povoláni bývati věřící a vierohodní lidé, jimžto bez skutečnie přísahy, kteráž se děje na kříži prsty kladúce, což by koli k otázce rychtáře neb soudce na svú vieru a duši a na své svědomie seznali a vysvědčovali, věřeno má býti, nebo byť toho nebylo pójčeno k řečeným přem, lidé hodní pro lehkú přísahu stěžka k svědectví byli by uvozeni.
O svědciech miesto přísežných naplňujících
Ačkoli svědečstvie jednoho přísežného jest stálé, avšak svědkové, kteříž miesto přísežných naplňují, jakož jsú ubrmané, rádce, smlúvce svatební, poručníci, jenž jsú při kšaftu, a těm podobní, v každé při najméň
