[312r]číslo strany rukopisulistuov, a poněvadž chvalitebnější jest dobrá pověst nežli zlá, radše dopuštěn bývá každý k obraně své dobré pověsti, nežli by měl doveden býti zlopověstný.
O svědectví přísežných o to, což sami vidie neb slyšie od svých spolupřísežných
Přísežní, kteříž jsú osobně při některých smlúvách nebyli, ještě o těch věcech, o nichž jsú od svých spolupřísežných, před nimižto pře byly jsú přemietány, nebo o slibiech učiněných před nimi, slyšali, mohú svědectvie vydati.
Ktož jest podvakrát obžalován z krádeže, nemóž svědčiti, by se pak vyvedl
Podvakrát z krádeže obžalovaný, by pak krádež u něho nebyl nalezen, a by se pak i očistil, avšak vždy potom od svědectvie bývá odvržen jako zlopověstný.
O nejistém svědectví přísežných
Žalobník chtě přemoci obžalovaného z dluhuov vedl jest přísežného k svědečstvie, jenž jest takto seznal: pamatuji dobře, že obžalovaný vyznal přede mnú, že by dlužen byl žalobníku penieze, ale mnoho li peněz, že sem zapomanul, nemohu jistě věděti. To slyše obžalovaný, odpověděl: znám se, že sem jemu dlužen puol kopy, a otázku činím, zda li to zaplatě vedlé vyznánie přísežného, jenž žádného jistého počtu peněz nevyslovil, nebudu od jeho žalob zproštěn. Na to bylo konečně usúzeno: jestliže mimo zaplacenie puol kopy žalobce zvětšie žaluje na súpeře, z toho jemu proti nejistému seznání přísežného vedlé spravedlnosti bude odpoviedati, nebo nejisté aneb sstálé vyznánie přísežného jakož žalobníku neprospievá, též obžalovanému neškodí.
