[315v]číslo strany rukopisua v takovém duovodu hynul, právo své jest potratil a sirotci právo své jsú obdrželi, neboť příslovie obecné die: o čemž kto zisku a užitku hledá, o tom upadne li, v odpornú stranu hodněť škodu vezme. Často se také přiházie, že bláznivé otázky žalobníka a nedostatečného odpověděnie před soudem spravedlivý bývá vinen a nespravedlivý nevinen zuostává, aniž jest slušné, aby skrze takovú neupřímnost rychtář neb přísežní v čem byli obviněni, nebo práva naše spomáhají bdícím, ale ne spícím. Škodu, kterúž svú vinú u věcech sobě poručených kto trpí, sobě, ale ne jinému má to připsati, o tom hledaj níže.
Móž li tovaryš svědčiti tovaryši
Měšťané z Krumlova psali jsú takto: šest tovaryšóv kovářských častokrát spolu do krčmy chodiece a ve jhře kostek, kteréž se ústavně přidržě, zisk i ztrátu mezi se děléce, učinili jsú neslušnost neb svádu a jeden z nich jednomu pekaři uťal ruku, protož týž chtě se očistiti jinými pěti tovaryši svými. Tieže pekař, poněvadž všichni neřádný a rozpustilý život vedli by a jako šibalové spiknutím spolu se přidržie, zdali jakožto zlopověstných a podezřelých řečených pěti nebude moci od svědectvie zavrci týmž právem. Jimžto dána jest odpověd psaná: jestliže řečení tovařiše spikli jsú se, to jest vespolek se zapřisáhli neb sliby se spojili, a to móž poznáno býti z jich ustavičného spojenie, hodně od svědectvie odvrženi sú. Protož tovaryšóv poctivých, jakož jsú kupci, kramáři a jiní nápodobní, když toliko pře, o niež jest žaloba, jim vuobec nepříleží, tak že zisk k jednomu a ztráta k druhému hledí, a tak, že i žalobce i svědek v své vlastnie při usilují, a to skrze opatrné rychtáře a konšely po zpuosobu pří a po jiných rozličných věcech muož býti opatrně znamenáno,
