Starodávnie právo jest, že když jest soud zvláště o meze a o hranice neb končiny dědin nebo o nápodobné pře, ale potomnie když jest soud neb žaloba o vladařstvích neb zmocněních a obstaveních, o smlúvách, tehda najmocnějšie jest svědečstvie kteréžkoli strany, bylo by kteréž staršieho času, pomní se.
O svědciech jelikož k času a miestu
Ortelováno jest: nařkne li žalobník súpeře, že tento den a tuto hodinu učiniv žaloby v takovémto miestě, chtěl by jej života zbaviti, a toho naň chce dovésti svědomím viery hodným, ale obžalovaný odepřel, že dne a hodiny předřečené nebyl na miestě, kteréž žalobce jmenoval, ale na jiném, totiž v městě neb v některé vsi, a toho by chtěl dokázati svědomím dostatečným toho města neb té vsi, v takové příhodě má svědečstvie obžalovaného předloženo býti svědečstvie žalobníka, a též má rozuměno býti nápodobně o jiných přech.
Opět seznali li jsú se svědkové, že rozdielně časy a miesty rozličnými o těch přech, kteréž běží mezi stranami, svědomo by jim bylo, budú li se toliko srovnávati v seznávaní, jich svědečstvie jakožto sstálé má býti dopuštěno.
Svědkóm z hodné příčiny má prodlenie dáno býti
Měšťanóm v Střelci jest nalezeno, že svědkóm z hodné příčiny nebo z nuzné potřeby v den určený ku právu nemohúcím státi bez škody strany má rok prodlenější dán býti.
Svědkové ne od rychtáře, ale od strany mají zavrženi býti
Ortelem jest nalezeno týmž měšťanóm, že svědkové mají býti hodni, totiž takoví, aby skrze výmienku neb odepřenie nemohli od svědectvie
