[313r]číslo strany rukopisupřísežných, nežli od koho přemožen býti svědectvím týchž přísežných.
O svědectví přísežných ze vsi
Přísežní veští, kteříž příslušejí k městskému soudu a o všech přech, kteréž v meziech těch vsí ležie, před soudem mohú svědčiti jako svrchovaní přísežní města.
Svědkové přísežní a konšelé nebuďte jmenováni
Starodávný obyčej městský jest, jestliže strana zavieže se své pře dovésti úředníkem neb konšelem, nenie potřebie, aby jej jmenoval pravým jménem, jako jiní svědkové v některých přech, dřieve nežli by vystaveni byli, zvykli jsú býti jmenováni.
O řečňování a svědectví přísežného
Přísežný mluvě slovo něčí před soudem, nemóž tomu svědčiti v též při, za něhož mluví.
Které svědectvie přísežných odehnáno bývá svědectvím jiných přísežných
Panna jedna žalovala na ženu bratra svého z pěti kop dluhu, řkúc, že svú žalobu chce provésti svědectvím přísežných, ale obžalovaná odpierajíc řekla, že též svědectvím přísežných neviny své chce dovésti, žádajíc naučenie, zdali nebude moci lépe sebe i sbožie svého přísežnými obdržeti nežli přísežnými přemožena býti. Na to bylo usúzeno k straně panny, že lépe muož své řečí dovésti přísežnými, nežli obžalovaná svého odporu, jenž upřiemo nemóž doveden býti. Ale jinéť by bylo, ač by odpor zapieraní v sobě zavieral, jako v příkladě, by obžalovaná byla řekla: pět kop byla jsem dlužna, jichžto nynie nejsem dlužna neb
