Ktož jistého miesta pruochodu neb skutku někomu pójčil, móž i mnohým tiem miestem pruochodu neb skutku pójčiti, jako ač jest kto súsedu svému domy služebné učinil, ovšem komužkoli jinému chce li, muož je mnohým v služebnosti poddati.
Muož také někto dědice svého potupiti, aby výše domuov svých nevyzdvihoval, aby světlóm neb oknóm súsedským nenávisti nečinil, anebo aby jemu dopustil krokev do zdi vložiti neb vodoteče proti němu jmieti, a aby dopustil súsedu svému skrze grunt svój nebo duom cestu činiti aneb vodu tudy vésti.
Služebnosti forverkuov neb domuov směsují se, ač by týž obojieho stavenie pán počal býti ktož, jenž má právo k vážení i k skutku, pakli by to bylo toliko do určeného času, líbí se mnohým, že skutek nepomíjie, nebo ktož má skutek, líbie se, že muož samotnie jíti kam chce, práva forverkóv, smrti a hlavy umenšením dáno jest obecniemu lidu, aby nezahynuli.
Opět cesta hrobu příslušející nebývá ztracena neprodána, a též cesta obecnie zhyne, když jie neužívají. Opět služebnost i skrze tovaryše užitek činícieho i skrze vladaře věrného nám bývá zachována. Opět má li kto právo vody tečenie s střech a jiným puštěnie na tvé měštiště a dopustí tobě práva stavenie na tom měštišti, tratieť právo na to měštiště vody střešné vpuštěnie. A též jestliže mám cestu přes tvé dno, dopustímť tobě na té cestě co dělati, tratím právo cesty.
Opět kolikrát služebnost se směšuje, tolikrát ji ten nemóž užívati, na kohož příslušie.
Jestliže ten, jenž má právo vody vážení, za času, v němž služebnost pomíjie, k studni nechodil by ani vody vážil, cestu tratí, t. právo k studni chozenie.
