[300v]číslo strany rukopisuna ruozno takto Petrovi: člověka Pavla poručím, pakli by řekl téhož člověka Pavla, též spojenie poručenstvie rozumie se.
Opět ač by kto věc poručníkovu jemu poručil, neužitečné jest poručenstvie nebo což jeho jest vlastnie, nemuož viece býti jeho, a ačkoli by ji odlúčil, avšak jemu nepříslušie ta věc ani cena jejie. Opět poručí li kto svú věc, jako by cizie byla, mocné jest poručenstvie, nebo větší moc má, což jest v pravdě, než což jest v domnění. Jestliže by ten, ktož poručí svú věc, kšaftoval, a potom by ji odlúčil, neprodal li jie, úmyslem odjetie věc ta příslušie poručníku.
Opět ten, jenž po učiněném kšaftu dopustí li poplužie poručeného zastaviti, nezdá se býti poručenú, a protož poručník s dědicem muož žalovati, aby poplužie od věřitele bylo vyplaceno. Pakli by kto diel věci poručené odlúčil, diel kterýž nenie odlúčen ovšem přísluší, ale diel odlúčený tak příslušie, nenie li odlúčen úmyslem odjetie.
Jestliže by kto dlužníku svému zproštěnie poručil, užitečné jest poručenstvie, a ani od toho dlužníka, ani od jeho dědicóv, kterých muož dědic požádati, ani od jiného, jenž miesto dědice jest, ale mohú od dlužníka připraveni býti, aby jej zprostili. A zase jestliže by dlužník věřiteli svému, což dlužen jest, odkázal kšaftem, neužitečné jest kšaftovánie, nenie li nic viece v poručentví, než na dluhu, neb skrze poručenstvie nic viece nemá než svój dluh.
Jestliže by muž ženě věno poručil, mocné jest poručenstvie, nebo pilnějšie jest poručenie, nežli žaloba z věna. Ale jestliže by jie věno poručil, kteréhož nevzal bieše, poručí li, zajisté naprosto neužitečné jest poručenstvie. Pakli by jisté penieze
