zhy[75r]číslo strany rukopisunuli sú, zatraceni sú pro nepravost svú. Ps72,20 Jakžto sen vstávajících, hospodine, v městě tvém obraz jich v nic obrátíš. Ps72,21 Neb zapáleno jest srdce mé i ledvie mé změněny sú Ps72,22 a já k ničemémuž obrácen sem, a nepoznal jsem. Ps72,23 Jakžto hovádko učiněn sem u tebe, a já vždycky s tebú. Ps72,24 Uchopil si ruku pravú mú a z vuole své provedl si mě a v slávu[516]v slávu] cum gloria lat., in gloria var. přijal si mě. Ps72,25 Nebo co mi jest na nebi a bez tebe[517]bez tebe] a te lat. co sem žádal na zemi? Ps72,26 Hynulo jest tělo mé i srdce mé, buoh srdce mého a diel[518]diel] + mea lat., buoh na věky. Ps72,27 Nebo aj, ktož se zdalují od tebe, zahynúť, zatratíš[519]zatratíš] perdidisti lat., perdes var. všeckny, kteřížto smilnie od tebe. Ps72,28 Mně pak přídržeti se boha dobré jest a[520]a] navíc oproti lat. položiti v pánu bohu naději svú, ať bych vypravoval všecka ohlašovánie tvá v branách dcerky sionské.
V žalmu LXXIII. napo[75v]číslo strany rukopisumíná prorok, abychom opustiece věci minulé, i věčných hledali a jich se přídrželi. Prorok s podivením nařiekaje na vazbu lidu izrahelského, die
Ps73,1 Pročež[521]Pročež] v lat. předchází Intellectus Asaph si, hospodine[522]hospodine] Deus lat., zahnal až do konce, rozhněvala se jest prchlivost tvá na ovce pastvy tvé? Ps73,2 Pamatujž na sbor svuoj, kterým si vládl od počátku. Vysvobodil si huol dědictvie svého, hora Sion, na kteréž přebýval si v nie. Ps73,3 Pozdvihniž rukú svých na mnohú pýchu[523]na mnohú pýchu] in superbias lat. jich do konce, jakžť jest velmi zlobivě puosobil[524]jest … zlobivě puosobil] malignatus est lat., maligne operatus est var. nepřietel v svatyni! Ps73,4 A pochlubovali se, kteříž sú tě nenáviděli, uprostřed slavnosti tvé. Pokládali sú znamenie svá, znamenie, Ps73,5 a nepoznali sú jakžto při skonání po výsostech. Jakžto v lese dřievie sekyrami Ps73,6 vyrubovali sú brány jeho[525]jeho] eius lat. (tj. solemnitatis – slavnosti), místo jejie jednomyslně, v sekyře a
