zhynuli sú, zatraceni sú pro nepravost svú. Ps72,20 Jakžto sen vstávajících, hospodine, v městě tvém obraz jich v nic obrátíš. Ps72,21 Neb zapáleno jest srdce mé i ledvie mé změněny sú Ps72,22 a já k ničemémuž obrácen sem, a nepoznal jsem. Ps72,23 Jakžto hovádko učiněn sem u tebe, a já vždycky s tebú. Ps72,24 Uchopil si ruku pravú mú a z vuole své provedl si mě a v slávu přijal si mě. Ps72,25 Nebo co mi jest na nebi a bez tebe co sem žádal na zemi? Ps72,26 Hynulo jest tělo mé i srdce mé, buoh srdce mého a diel, buoh na věky. Ps72,27 Nebo aj, ktož se zdalují od tebe, zahynúť, zatratíš všeckny, kteřížto smilnie od tebe. Ps72,28 Mně pak přídržeti se boha dobré jest a položiti v pánu bohu naději svú, ať bych vypravoval všecka ohlašovánie tvá v branách dcerky sionské.
V žalmu LXXIII. napomíná prorok, abychom opustiece věci minulé, i věčných hledali a jich se přídrželi. Prorok s podivením nařiekaje na vazbu lidu izrahelského, die
Ps73,1 Pročež si, hospodine, zahnal až do konce, rozhněvala se jest prchlivost tvá na ovce pastvy tvé? Ps73,2 Pamatujž na sbor svuoj, kterým si vládl od počátku. Vysvobodil si huol dědictvie svého, hora Sion, na kteréž přebýval si v nie. Ps73,3 Pozdvihniž rukú svých na mnohú pýchu jich do konce, jakžť jest velmi zlobivě puosobil nepřietel v svatyni! Ps73,4 A pochlubovali se, kteříž sú tě nenáviděli, uprostřed slavnosti tvé. Pokládali sú znamenie svá, znamenie, Ps73,5 a nepoznali sú jakžto při skonání po výsostech. Jakžto v lese dřievie sekyrami Ps73,6 vyrubovali sú brány jeho jednomyslně, v sekyře a
