Ps42,1 Suď mě, hospodine, a rozeznaj při mú od lidu nesvatého, od člověka nepravého a lstivého vysvoboď mě. Ps42,2 Nebo ty jsi buoh, síla má, proč jsi mě odehnal a proč smuten kráčiem, když mě trápí nepřietel? Ps42,3 Vypusť světlo své i pravdu svú, onať mě provodila a přivedla na horu svatú tvú a do stanuov tvých. Ps42,4 I vejduť k oltáři božiemu, k bohu, jenž obveseluje mladost mú. Budu tě chváliti na húsličkách, bože, bože muoj. Ps42,5 Proč jsi smutná, duše má, a proč rmútíš mě? Doufajž v boha, nebť ještě vyznávati se budu jemu, spasenie obličeje mého a buoh mój.
V žalmu čtyřidcátém třetiem posilněnie činí prorok křesťanóm, kteříž sú mdlí a kteříž se divie, proč by pán buoh, jakož se takovým zdá, opúštěl mučedlníky své. Poněvadž se čte, že otce staré někdy vysvobozoval, protož v osobě mučedlníkuov prorok připomínaje dobroděnie učiněná otcóm starým, die takto
Ps43,1 Ps43,2 Bože, ušima našima slyšeli sme, otcové naši zvěstovali sú nám, skutek, kterýž si puosobil za dnuov jich i za dnuov starých. Ps43,3 Ruka tvá pohany zahladila i štiepil si je, strápil si lidi i vyhnal si je. Ps43,4 Aniž jistě v meči svém opanovali sú zemi a rámě jich nevysvobodiloť jest jich, ale pravice tvá a rámě tvé a zasviecenie obličeje tvého, nebo zalíbil si sobě v nich. Ps43,5 Ty si sám král muoj a buoh muoj, kterýž přikazuješ, aby vítězstvie mieval Jákob. Ps43,6 Skrze tě nepřátely své rozptýlíme mocí a ve jménu tvém nebudeme dbáti na ty, kteříž
