[224v]číslo strany rukopisupraví múdrý Šalomún: „Veliký jsi, hospodine, a divná jest moc tvá.“[86]Ps 77,15 Protož dobře vzděno jemu jméno Ježíš, totižto Spasitel, před jehožto všemohúcím jménem všeho světa i nebeské říše i zemské moci i pekelné hruozy na koleno klekají. To jest to jméno nade všecka jména převysoké. Rcemež všickni s Davidem prorokem: „Buď jméno božie požehnáno na věky.“ Amen.[87]Ps 72,19

Pakli by kto řekl, proč jest Ježíš Kristus podlé Starého zákona ustavenie obřezován býti chtěl, chtě to ustavenie rušiti? K tomu světí mistři pravie, že to slušie všem kniežatóm najprvé na sobě držeti, kteráž ustavenie svým lidem velé činiti. A protož, když [225r]číslo strany rukopisujest hospodin Starého zákona právo obřezánie ustavil, nechtěl toho na sobě rušiti. A také proto to jest učinil, aby Židóm příčiny nedal o sobě mluviti, ješto by byli ihned řekli: „Aj toť člověk, jenž bohem ustaveného zákona nechce držeti.“ Druhé slušie v tomto svatém Čtení znamenati, že jest náš Spasitel Ježíš toho dne najprvé za nás, hřiešné, počal svú krev prolévati v tu hodinu, v nižto kamenným řezákem obřezován byl.[88]L 2,21

Tu muože každý pomysliti, že podlé svého tělesenstvie jakožto každé jiné dietě bolest trpě, dětinsky plakal. Jehožto vidúci Maria, milá matka jeho, také žalostivě plakáše, jakožto jest [225v]číslo strany rukopisuzjeveno jednomu svatému otci, že to svaté děťátko Ježíš, na luoně u své matky leže, velmi plakáše, vida, ano také pláče matka, ručičkama k jejím svatým očima saháše, jakož té řeči rozum chce takto: „Neplač, matko milá.“ Ona k němu, na jeho milosrdenstvie hlédajíc, i řekla: „Kterak mohu neplakati, vidúci tě bolestivě plačíce, synu mój přemilý?“ Přičinivši jeho líce k svému svatému líci, jeho i své slzy utierajíc, rozličně jeho kojieše, a tak jeho ukojivši, s ním se za obyčej kochajíc, u pokorné tichosti bydléše, bohu vždy děkujíc, svého milého syna za pravého boha znajíc. A jakež s jedné strany v jeho svatém tělesenství matersky se