naroditi z tebe. Však vieš, Maria, co s čtla v Izaiáše proroka o té děvici, ješto má počieti a poroditi syna. Budiž radostná i veselá, neb si ty ta dievka svatá v proroctví předvěděná, jenž tě jest sobě svatá Trojice zvolila. Aj toť počneš i porodíš syna, jemužto jméno vzděješ Ježíš!“ Tu praví svatý Augustin: „Počneš Syna božieho, jehož člověčenstvie jistě zjednáno bude Duchem svatým a Otec buoh stvoří duši i vlé v to svaté tělo plnost svaté múdrosti i všecky nebeské moci. I porodíš syna, Jezukrista, jenžto od boha Otce pocházie, i vzděješ jemu jméno Ježíš. Neb tak vykládá se Spasitel, jenžto lid svój zprostí všech hřiechóv, budeť veliký a syn najvyššieho nazván bude.“ Jakožto by řekl: Tento Spasitel budeť mieti dvojie přirozenie, člověčské a božské. Jelikož k člověckému přirození bude vzýván veliký, všech milostí nebeských plný, neb se milost skrze Jezukrista stala jest, jakožto svatý Pavel píše: „Jakožto k božskému přirození bude synem najvyššieho vzýván, a dáť jemu hospodin buoh stolici Davida, otce jeho, i bude kralovati v domu Jákobově na věky a jeho kralování nebude nikda skonánie.“

Tato slova, jakožto svatý mistr píše, nejsú rozuměna o Syna božieho tělesném kralování, neb jest na tomto světě nekraloval. Ale mají býti rozuměna duchovně, neb skrze Davida, jehožto se jméno vykládá, jako by řekl, vzezřenie žádostivé, znamenává se každý, jenžto mysl svú vždy má k bohu, skrze Jákoba, jehožto se jméno vykládá, jakožto by řekl, silný potlačitel, znamenává se duchovně každý, jenžto se s diáblem bojuje svítězí. Tiem dvojím dává hospodin stolici věčného seděnie, v nebeském království kralovánie, totiž těm, ješto v bohu vždy svú mysl mají, a těm, ješto nad diáblem svítězují. S těmi Ježíš kralovati v nebeském království bude, jemužto kralování nebude konce. Protož jest řekl anjel: „Jeho kralování nebude konce.“

V tu dobu tepruv Maria odpověděla a řkúc: „Kterým činem to má se státi, a já muže nepoznávám, totiž ani chci znáti?“ Tu praví mistr Albrecht,