tě[151r]číslo strany rukopisulestnú rozkoš, aby jist byl pecencem a aby nedělal neb aby vzácnější v světě byl, než bez zákona jest. Jako aby byl opatem, proboštem neb jiným úředníkem, jest tak, vchodě v zákon, svatokupcem, protože duchovní duostojenství neb zákon přijímá nezřízeně pro neduchovní[212]prefix „ne“ zapsán jinou rukou nad slovo užitek. Protož potřebie jest, aby se s Duchem svatým radil, kto chce v zákon vjíti, aby poznal, kterým úmyslem chce vjíti v zákon. Neb nejde li pro ty věci, jako řečeno jest, tehda upadne v svatokupecství. A také má vážiti, co chce v zákoně činiti, aby prospěl v zákoně cierkvi svaté. A shledá li, že jsa knězem, apoštolským obyčejem veda lid a jsa živ v skrovnosti, že by více prospěl, aby v zákon nevchodil, a zvláště hodil li by se lidu v kázaní slova božieho, aby světla Písma svatého pod káď nepodstavil. Pak jsúce v zákoně, rozličně padají v svatokupecství, kosteluov k svému [151v]číslo strany rukopisuzákonu dobývajíce od papeže neb od pánuov penězi neb jinými dary. A že to činí z lakomství, jest dóvod tento: že jedné těch kostelóv dobývají, kteříž mají veliké požitky, ale chudých nechtí. A to mi se událo jednú řieci zákonníkóm: „Proč stojí o jeden kostel, davše faráři 30 kop a ztravu do života, aby jim kostela sstúpil, že má jim již v zákoně ostati?“ Odpověděli sú mi, řkúc, že: „Protože jest vedlé jich sboží a příleží jim.“ Řekl sem jim: „Poněvadž ta jest příčina plná, proč onoho bližšieho sobě nedobudete?“ Oni mlčechu. A já řečech: „Více snad proto, že nemá mnoho platu a požitkuov.“ Druhé jim vecech: „Nu, již ten kostel chcete míti, protože vašemu zboží[213]„zboží“ dopsáno nad řádkem příleží. A když ten budete míti, tehdy jiný opět tomu příleží, a tak ten budete chtíti míti. A tak dálež, dálež, až by vešken svět chtěli míti.“ Oni se zastyděchu. A co z toho sobení kosteluov přichodí dobrého, kto vie? Než očitě vidí[152r]číslo strany rukopisume,