„Člo[128r]číslo strany rukopisuvěče, kto mne ustavil súdcí aneb děličem nad vámi?“ A opět kdy jeden řekl k němu: „Pójdu za tebú, kam kolivěk puojdeš.“ I vece jemu Ježíš[104]na okraji připsáno „Lc 9“: „Lišky dúpata mají a ptáci nebeští hniezda, a syn člověka nemá, kde by hlavu svú sklonil.“ A také řekl jest Pilátovi, když mu řekl: „Lid tvój a biskupové tvoji dali sú mi tě. Cos učinil?“ Odpověděl Ježíš: „Království mé není s tohoto světa, by s tohoto světa bylo království mé, sluhy mé jistě postavili by se o mě, abych nebyl dán Židuom. Ale není království mé odsud.“ Aj, teď má papež příklad, má li súditi svět o penieze a královstvím vlásti a vešken svět pod se kasati a mnohými poklady vlásti, čili říci, jako řekl sv. Petr[105]na okraji připsáno „Act 3“: „Střiebro a zlato není mně, ale co mám, to dám. Ve jméno Ježíše Krista vstaň a choď.“ A tak muož dobře věrný křesťan rozvážiti, že papež a tak i každý biskup má Krista násle[128v]číslo strany rukopisudovati, duchovní dary[106]„dary“ připsáno dodatečně na okraji jinou rukou pro chválu boží rozdávati. Ale v rozdávaní světských věcí se neplésti. A též jest o rozdávaní biskupství, farářství a jiných prelátství. Neb muož to hlúpý člověk rozsúditi, že papež člověka, jehož nikdy nevídal, jenž od něho jest sto neb dvě stě mil, nezná, dobrých li jest obyčejóv, aniž ví, hodí li se tomu lidu, nad nimiž chce ho posaditi za biskupa neb faráře, aniž ví, přijme li ho míle lid dobrý, jenž má od něho duchovně pasen býti. Což se tehdy plete? Pakli die, že dá listy své, a který se prvé uteče, ten právo má. To opět uvede, že Jidáš lakomý, jenž nespí, uteče se prvé k biskupuom anebo k zboží, jakož obecně vidíme, nežli druhý, jenž také listy má. Neb by jich bylo sto, poněvadž sami o to stáli, aby biskupství neb jiného dóstojenství dosáhli, tehdy všickni sú proti řádu učinili, a tak všickni mají zahnáni býti. Neb dí sv. Pavel: „Nižádný nebeř sobě dóstojenství, ale který povolán jest od Boha