a ustaviv oltář, měl jest větší práci než biskup, jenž ho málo požehnal a pomazal. A laik z lehka jest méně vzal od své práce. Proč pak biskup, jsa otec, od synóv více béře? Aniž jest výmluva, již kto by řekl, že biskupova práce jest hodnější než laikova, tesáka neb zedníka. Neb práce biskupova nebyla by vzácnější jediné, protože duchovní věcí jest spojena. A poněvadž proto ta práce jest drahá, tehdy duovod jest, že pro duchovní věci béře biskup ty penieze. Neb jinak měla li by býti veliká hanba biskupu, že jsa velmi nadaný a duostojný, pracoval by z peněz u sedlákuov. Opět takto: poněvadž biskup jest nadán v zemi, aby maje čím živ býti, řád duchovní ve všem svého duchovenství naplnil, tehdy nehodně béře za tu práci od lidí ty penieze. Jako dělník, vezma jeden nájem za práci, kázal by sobě druhý dáti.

Opět otázal bych, kterak draze má býti vážena jeho práce od svěcení jednohooltáře. A poněvadž prvé nebyla tak drahá a také že jest lacinější na chudém biskupu než na bohatém a na sufragánu, to jest na pomocníku, méně se váží než na samém biskupu, tehdy čím bude biskup bohatější, bude ta práce dražší. A tak nebude penězóm smiera i pro ty věci, i proto, že obec potřebuje svěcení, a tak bude bráti, co bude chtíti, jakož pohříchu tak se děje. Aj, již máš, kterak biskup, světě kostel neb oltář, muož býti svatokupcem. Pak že muož býti svatokupcem, světě na kněžstvo jiné, řečeno jest napřed, že ne toliko, kteříž z peněz světí žáky, ale i pro přízen, i pro chválu svú, jakož die sv. Řehoř a sv. Remigius. A sv. Ambrož die, že: „Když jest svěcen, to věz ten, jenž jest dal penieze, co jest dal, to jest zlato bylo, a co jest ztratil, to jest duše byla. Když jest jiného světil, což jest vzal, to jest zlato bylo, a co jest dal, to jest malomocenství bylo“. Aj, tuť ukazuje sv. Ambrož, že svatokupecstvím oba sta zmalomocněla,