Aniž beř kto sobě dóstojenství, ale kterýž bude povolán jako Áron. A opět k Titovi píše, řka, že: „Musí biskup bez smrtedlného hříchu býti jako dobrý vládař boží, ne pyšný, ne hněvivý, ne opilý, ne bijící, to jest jenž nemá býti mrzkého zisku žádostivý. Ale hospodářný, dobrotivý, střízlivý, spravedlivý, svatý, nesmilný. A držeti řeč věrnú v učení, aby mohl napomínati učením zdravým, a ty, kteříž se protiví, tresktati“. A též píše k Timoteovi a přidává, že: „Má míti svědecství dobré od těch, kteříž zevnitř jsú, to jest od cizích, aby v posměch neb v nenávist neupadl a v osidlo diáblovo“. Aj, teď máš vypsání svatého Pavla, kteraký má biskup býti. A ukazuje, že má býti bez každého hřiechu smrtedlného a od Boha povolán a z lidí vybrán, ctností 15 pln, jakož je jmenuje. A k tomu, jakož die Spasitel, aby života svého za ovce nasadil. A vstúpí li jinudy než Kristem a tak než tú cestú, jako jest řečeno, tehda jest zloděj a lotr.

Druhé muož býti biskup svatokupcem, v biskupském úřadě přebývaje. A to trojím obyčejem. Prvé po vstúpení svatokupecském, opustí li práci biskupskú a nebude li tak živ, jako sv. Pavel položil každému biskupu. A to obtíží prvnie svatokupecstvie, neb již více hřiechóv přidá. A dieš li s kým svatokupčí, diem, že s diáblem, protože i duši svú i úřad duchovní zlú volí prodává diáblu. Druhé velmi těžce hřeší v svatokupecství, když zboží, jenž na chudé sluší, nezřízeně na sobě neb na čeledi utracuje, na přátely nakládá, neb tak již biskupství zle požívá. Protož die sv. Řehoř: „Přišla k nám pověst zlá, že někteří biskupové ne kněžím svého biskupství desátky a oběti křesťanské dávají, alebrž radějše laikóm, rytieřóm neb služebníkóm. Nébrž ještě huoře, přáteluom svým. Protož ač který potom