darové Kristovi dobrovolným rozdávaním buďte rozdáváni.“ Aj, teď máš velikého zboru ustanovení, jenž má založení na Kristovu přikázaní, jenž die: „Darmo ste vzali, darmo dávajte.“ Protož nemají výmluvy, by nebyli svatokupci, kteříž ty věci na penězích dávají. Též kteříž světí ornáty, kalichy neb jiné služby boží připravují.

Pak na biřmování, protože jest krátké, stydí se biskupové peněz žádati, že jest také zjevné to biřmování. A však někteří mají pacholky Gezi, jenž přikazují, aby od biřmování ofěrovali po peniezi. A připraví biskup kazatele k své vuoli, aby nahonil, jakož i kdy kostel neb oltář světí, an praví, že mají se vložiti ofěrú v účasnost těch svatých, jimž se jest založení, a jiné účastnosti a odpustky vypravuje. A to vše vzní na penieze. A tak sluhy s biskupem za posvěcení oltáře poberú plátno, čbery i penieze. A na svěcení žákovstva tu písaři těží tak, že od prvnieho svěcení za list berú po groši a po peniezi, od druhého po dvú groší a po dvú penězích, od třetieho po třech i od čtvrtého. A není jiná příčina za písmo, než že svěcení jest dóstojnější. Někde také dávají zlatý a někde více a jinde méně. A někde i holiči i vrátnému musí dávati, i tomu, jenž je přijímá. A to vše hřešení klade se na biskupa. A tak sobě ty sluhy své [k]text doplněný editorem honění peněz tvrdí, že nedopustí k svěcení. Pakli dopustí, ale nevrátí jemu listóv prvních, až i zaplatí. Aneb provolá biskup, aby pod kletbú listy vyplatili. A tak když se v hromadu zbéře to roztrúšené svatokupecství, bude do roka drahně hřiven. Aniž jest vymluveno svatokupecstvie tím, že málo druhdy vezme. Neb poněvadž vdova chudá, jakož jí svědčí Spasitel, viece jest dala než všickni jiní, davši dva šarty měděná.