bojovati. A jakož die sv. Hildegardis, že papežovi panství ubude, že jedva biskupská čepice na hlavě ostane. Bude li to, či nebude, ty víš dobře, pane Kriste.

Pak o rozdávaní odpustkóv na penězích. Že sú nehodni takoví odpustkové, dosti ukazuje sv. Petr, jenž jest nechtěl na penězích pójčiti moci Šimonovi, aby ruce kladl na lidi, aby tak dar Ducha svatého přijímali. Ale kladli sú apoštolé ruce na lidi ne pro penieze, ale darmo pro jich spasení, poslúchajíce svého Spasitele, že jim řekl: „Darmo ste vzali, darmo dajte!“ A tak znamenitě přijímali jsú dar Ducha svatého, neb apoštolé byli sú hodní biskupové a lidé jsú, právě uvěříc, právě káli se hřiechóv. Ale nyní kněží pro lakomstvo překupují odpustky a lidé chtí hřiechóv zbýti, dadúc penieze, a neprávě se kají. A tak s obú stranú se klamají, kněží prodávajíce a lidé kupujíce. Kněží lež prodávají, jakož die sv. Lev papež: „Dar, není li darmo dán aneb vzat, dar není. A svatokupci ne darmo berú. Protož daru, jenž velmi v kněžských řádích prospívá, neberú. A poněvadž neberú, nemají. A poněvadž nemají, ani darmo ani nedarmo komu dávati mohú. Což tehda dávají? Jistě to, což mají. A co mají? Jistě ducha lži. Kterak toho dovodíme? Neb poněvadž duch pravdy, jakož svědčí pravda, od níž pochází, darmo vzat bývá, bez pochybení, duch lži že jest, se dokazuje, kterýž ne darmo vzat bývá.“ Tak píše Lev papež, ukazuje, že svatokupci ducha lživého prodávají a kupují. I kterak mohú ti vymluveni býti, kteříž za peníze odpustkóv dobývají, aby více utěželi, anebo kteříž na zpovědi sedají, najímajíce z určených peněz? A v Římě zpovědlníci, kněží světští i mniší, běhúnové neučení a nestateční, sedají na zpovědi, když jedné umluví, aby určené zlato dali od zpovědi, a lidi, odkud přijdú s kterými koli hřiechy, neumějíce jich zpraviti, rozhřešovali. Ó, Hospodine milosrdný, kterak malá péče jest