skryta, protož zmeškání zboru křesťanského v práci, kterú by měl míti, jako Kristus měl a sv. Petr, a přichýlení k zboží světa a k životu tělesnému ukazuje lidu, že jest upadl v tu cestu svatokupecstvie. Druhý obyčej toho svatokupecstvie jest rozličné ustanovení, kteréž vydává pro zisk tělestný proti zákonu božiemu, ač ne zjevně, ale že muož přivedeno býti proti zákonu božiemu. I zdali není proti řádu božímu, že ustaví, aby jeho kuchaři, vrátní, maštaléři i těkaři byli první k obrokóm většieho dóstojenství v zemiech, jich jazyka neumějíce? Neb opět, aby nižádnému nebylo ohlášeno dánie, jeliž by položil penieze. A co jiných jest ustavení! Třetí obyčej papežova svatokupecství muož býti, že biskupy i faráře ustavuje pro peníze. A toho dóvod v čas nynější nám položen zřejmě, že mnoho tisícuov zlatých za arcibiskupství pražské dáno jest. Aj, tím trojím muož býti papež svatokupcem. Pakli se toho který papež vystřeže a následuje svého v životě svatém Spasitele, tehda má právo ku požívaní všech věcí v světě, tak jako sú měli apoštolé, a nemá tiem hrd býti. Neb ktož jest světější než on, ten má před Bohem lepší právo nežli on jakožto milejší a dóstojnější syn Pána Boha, jenž jest král všeho světa. A kromě toho práva ku požívaní světa má ještě právo, aby slúžil cierkvi svaté a aby ji zpravoval, učil a řídil vedlé Písma svatého. Ale toť jest jiné než panování světské, v němž lehce blúdí lidé, a zvláště duchovní. Ale úřad papežský jest jako i apoštolský slovo boží kázati, posvátné věci pósobiti a pilně se Bohu za lid modliti. Ale zboží světa tohoto zpravovati, to na nižší stav sluší, na světský. Protož má patřiti papež, kterak Kristus a Petr nepletli sú se, aby sbožím světským vládli. Neb řekl jest jednomu, jenž jest řekl: „Mistře, řci bratru mému, ať rozdělí se mnú dědicství. A on vece jemu: „Člověče,