[248r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcedobytče učiněn sem před tebú, a já vždycky s tebú. Ps72,24 Držal si ruku pravú tvú[662]tvú] meam lat. a v své vóli dovedl si mě a s chvalú přijal si mě. Ps72,25 Nebo co mně jest na nebi a co sem chtěl od tebe na zemi? Ps72,26 Sešlo jest tělo mé i srdce mé, bóh srdce mého a diel, bóh mój[663]diel, bóh mój] pars mea, Deus lat., srov. diel mój, bóh BiblMlyn na věky. Ps72,27 Neb aj, kteříž zdalují sě od tebe[664]tebe] te rkp., zahynúť, zatratíš[665]zatratíš] perdidisti lat., perdes var. všecky, kteříž smilnie bez tebe. Ps72,28 Ale mně přídržeti sě boha dobré jest, položiti v pánu bohu naději svú, abych zvěstoval všecka kázanie tvá v branách dcery Sion.

Ps73,1 Rozum Azaf.[666]Rozum Azaf] v rkp. rubrikou Proč si, bože, zahnal do konce, rozhněvalo sě prchánie tvé na ovce pastvy tvé? Ps73,2 Pomni na sebránie tvé, kterým si vládl od počátka. Vykúpil si metlu dědictvie tvého, hora Sion, na níž si bydlil v ní. Ps73,3 Zdvihni ruce svoji na pýchy jich do konce, kterak mnoho učinil[667]učinil] vċini rkp. jest zlostí[668]učinil jest zlostí] malignatus est lat., maligne operatus est var. nepřietel v svatém! Ps73,4 A chlubili sú sě, kteříž sú tebe nenáviděli, prostřed hodu tvého. Položili sú znamenie svá, znamenie, Ps73,5 a nepoznali sú jakžto u východu na vysokost. Jakžto v lese drev sekyrami Ps73,6 vysekali sú vrata jeho vespolek, v sekyřě a v náseči svrhli sú je[669]je] eam lat.(tj. solemnitatem – hod), místo jej. Ps73,7 Zapálili sú ohněm svatnici tvú, na zemi poskvrnili sú přiebytek jména tvého. Ps73,8 Řekli sú v srdci svém rodina jich [spolu]text doplněný editorem[670]spolu] simul lat.: „Přestati kažme všem dnóm svátkóv božích na zemi.“ Ps73,9 Znamení našich neviděli smy, jižť nenie prorok a násť nepozná viece. Ps73,10 Dokud, bože, porúhati sě bude nepřietel, dráždí protivník jméno tvé do konce? Ps73,11 I proč odvracuješ ruku svú a pravici svú z prostředka lóna svého do konce? Ps73,12 Ale bóh král náš před věky, udělal jest spasenie prostřed země. Ps73,13 Tys utvrdil v moci své moře, zamútil[671]zamútil] zamutek rkp. si hlavy drakovy u vodách[672]vodách] wo| rkp.. Ps73,14 Tys zetřel hlavy drakovy, dals jej za pokrm lidu múřenínskému. Ps73,15 Tys zrušil studnice a prúdy, tys usušil řeky Etam. Ps73,16 Tvójť[673]Tvójť] Twot rkp. jest den a tváť jest noc, tys udělal dennici i slunce. Ps73,17 Tys učinil všecky krajiny země, léto i podletie, tys stvořil je. Ps73,18 Pomni na to, nepřietel porúhal se jest hospodinu a lid nemúdrý rozdráždil jméno tvé. Ps73,19 Nedávaj hovadóm duše, kteřížť chválé tě, a duší [b]označení sloupcechudých svých nezapomínaj do konce. Ps73,20 Vzezři na svědectvie své, neb sú naplněni, kteříž zatměni sú zemi domy nepravostí. Ps73,21 Nebuď odvrácen pokorný pohaněn sa, chudý a nestatečný budúť chváliti jméno tvé. Ps73,22 Povstaň, bože, suď při svú, pomni na porúhanie svá[674]svá] + eorum lat., kterážť sú od nemúdrého celý den. Ps73,23 Nezapomínaj hlasóv nepřátel svých, pýcha jich, kteříž tebe nenávidie, výší se vždycky.

Ps74,1 V skonánie, aby nezatratil. Chvála piesni Azaf.[675]V skonánie … Azaf] v rkp. rubrikou Ps74,2 Zpoviedati sě budem tobě, bože, zpoviedati sě budem a volati budem k tvému jménu. Vypravovati budem divy tvé. Ps74,3 Když vezmu čas, jáť spravedlnosti súditi budu. Ps74,4 Rozplynula sě jest země i všickni, kteříž bydlé v ní, já sem utvrdil slúpy jejie. Ps74,5 Řekl sem nepravým: „Neroďte činiti neprávě,“ a hřiešným: „Neroďte pozdvíhati rohu! Ps74,6 Neroďte pozdvíhati vysoko rohu svého, neroďte mluviti proti bohu nepravosti!“ Ps74,7 Neb ani od východu, ani od západu, ani od pustých hor, Ps74,8 neb bóh súdce jest. Tohoť ponižuje a tohoť povyšuje, Ps74,9 neb kalich v ruce boží vína čistého, pln smiešeného. I naklonil jest z tohoto do tohoto, avšak kal jeho nenie vyprázdněn, budúť píti všickni hřiešní zemí[676]zemí] terrae lat., srov. země BiblMlyn. Ps74,10 Ale já zvěstovati budu na věky, zpievati budu bohu Jakubovu. Ps74,11 A všecky rohy hřiešných zlámám a povýšeni budú rohové spravedlivého.

Ps75,1 V skonání, v pění božiem[677]božiem] navíc oproti lat.. Chvála Azaf, piesen k Asyrským (LXXV.[678]LXXV.] navíc oproti lat.).[679]V skonání … LXXV.] v rkp. rubrikou Ps75,2 Znám v Židovstvu bóh, v Izraheli veliké jméno jeho. Ps75,3 A učiněno jest v pokoji miesto jeho a přiebytek jeho v Sion. Ps75,4 Tuť jest zetřel moci, lučiště[680]lučiště] arcuum lat., arcum var., štít, meč i boj. Ps75,5 Tys[681]Tys] tu lat., tu es var. osvěcuje divně[682]divně] diwne rkp. ot hor věčných, Ps75,6 zamúceni sú všichni nemúdrého srdce. Zaspaliť sú sen svój a nic sú nenalezli všickni mužie [sbožie]text doplněný editorem[683]sbožie] divitiarum lat. v rukú svú. Ps75,7 Od lánie tvého, bože Jakubóv, zesnuli sú, ješto sú vsedali na koně. Ps75,8 Tys hrozný a kto se protiviti bude tobě? Ihned hněv tvój. Ps75,9 S nebes kázal slyšeti súd, země se zatřásla a upokojila sě, Ps75,10 když vstáváše na súd bóh, aby spasil všecky