nevymlúval výmluv v hřiešiech, s lidmi, ješto činie nepravost, a nebudu obcovati s výbornými jich. Ps140,5 Budeť mě tresktati spravedlivý v milosrdenství a látiť mi bude, ale olej hřiešného nemaž hlavy mé. Nebť ještě i modlitba má v libostech jich, Ps140,6 pozřeni sú přičiněni k skále súdce jich. Uslyšieť slova má, nebť sú mohli. Ps140,7 Jako tučnost země vydřela sě jest na zemi, rozptýleny sú kosti naše až do pekla. Ps140,8 Neb k tobě, hospodine, hospodine, oči mé, v tě sem úfal, neotjímaj duše mé. Ps140,9 Ostřez mě od osidla, kteréžť sú polékli mně, i od pohoršení těch, kteřížť činie nepravost. Ps140,10 Padnúť v sietku jeho hřiešní, zvláštěť sem já, dokadž neminu.
Ps141,1 [Rozum Davidóv, když jest byl v jeskyni, modlitba]text doplněný editorem[1356]Rozum Davidóv, když jest byl v jeskyni, modlitba] Intellectus David, cum esset in spelunca, oratio lat.. Ps141,2 Hlasem svým volal sem k hospodinu, hlasem svým modlil sem sě k hospodinu. Ps141,3 Vylévám před tváří jeho modlitbu mú a zamúcenie mé před ním vypravuji, Ps141,4 když hyne ve mně duch mój, a tys poznal stezky mé. Na té cestě, kterúž sem chodil, skryli sú pyšní mně osidlo. Ps141,5 Znamenávách na pravici a vidiech a nebieše, kto by poznal mě. Odstúpilo jest utiekanie ote mne a nenie, kto by hledal dušě mé. Ps141,6 Volal sem k tobě, hospodine, řekl sem: „Tys naděje má, diel mój v zemi živých.“ Ps141,7 Nakloň sě k prosbě mé, nebť sem ponížen přieliš. Vysvoboď mě od protivníkóv mých, nebť sú posilněni nad mě. Ps141,8 Vyveď z stráže duši mú, ať by chválila jméno tvé, měť čakají spravedliví, dokudž neodplatíš mně.
Ps142,1 [Chvála Davidova, když se jemu protivil syn jeho Absalon]text doplněný editorem[1358]Chvála Davidova, když se jemu protivil syn jeho Absalon] Psalmus David, quando persequebatur eum Absalom filius eius lat.. Hospodine, uslyš modlitbu mú, přijmi ušima prosbu mú v pravdě své, uslyš mě v spravedlnosti své. Ps142,2 A nevchoď v súd s služebníkem svým, nebť sě nebude moci zpraviti před tváří tvú žádný živý. Ps142,3 Nebť se jest protivil nepřietel duši mé, ponížil jest na zemi života mého, posadil mě jest ve tmách jakžto mrtvé na světě. Ps142,4 A teskliv jest byl duch mój ve mně, zamútilo se jest ve mně srdce mé. Ps142,5 Pomněl sem na staré dni, přemyšloval sem všecka diela tvá a v dielech rukú tvú mysléch. Ps142,6 Zvodil sem ruce své k tobě, duše má tobě jako země bez vody. Ps142,7 Rúče uslyš mě, hospodine, nebť jest zhynul duch mój. Neotvracuj tváři své ote mne, ať nebudu roven těm, ješto sstupují v jezero. Ps142,8 Učiň, ať by ráno uslyšěno bylo milosrdenstvie tvé ote mne, neb sem v tě úfal. Oznam mi cestu, kterú bych chodil, nebť sem k tobě pozdvihl duše mé. Ps142,9 Zbav mě nepřátel mých, hospodine, k toběť sem utekl. Ps142,10 Nauč mě, ať bych činil vóli tvú, neb ty bóh mój jsi. Duch tvój dobrý dovedeť mě v zemi pravú. Ps142,11 Pro jméno své, hospodine, obživíš mě v pravdě své, vyvedeš z zamúcenie duši mú Ps142,12 a v milosrdenství svém rozptýléš nepřátely mé a zatratíš všecky, kteříž mútie duši mú, neb já sluha tvój jsem.
Ps143,1 Chvála Davidova, proti Goliášovi (CLIII.). Požehnaný pán bóh mój, jenž učí ruce mé k boji, [a]text doplněný editorem[1362]a] et lat. prsty mé k bití. Ps143,2 Milosrdenstvie mé a útočiště mé, přijimač mój a vysvoboditel mój, obránce mój a veň sem úfal, jenž poddáváš lid mój pod mě. Ps143,3 Hospodine, co jest člověk, žes sě oznámil jemu, neb syn člověčí, že vážíš jeho? Ps143,4 Člověk marnosti podoben učiněn jest, dnové jeho jako stien míjějí. Ps143,5 Hospodine, skloň nebesa svá a sstup, dotkni sě hor a zkúřieť sě. Ps143,6 Blýskaj blýskaním a rozptýléš je, vypusť střely své a zamútíš je. Ps143,7 Spusť ruku svú s vysoka, vytrhni mě a vysvoboď mě z vod mnohých a z rukú synóv cizích, Ps143,8 jichžto usta mluvila sú marnost a pravicě jich pravicě nepravosti. Ps143,9 Bože, zpievati budu tobě piesen novú, na žaltáři o desěti strunách chváliti tě budu. Ps143,10 Jenž dáváš zdravie králóm, jenžs vykúpil Davida, sluhu tvého, ot meče zlostného, Ps143,11 vysvoboď mě a vytrhni mě z ruky synóv cizích, jichžto usta mluvila sú marnost a pravice jich pravice nepravosti. Ps143,12 Jichžto synové jakžto nové štiepenie z mladosti své, dcerky jich připravené, vókol okrášlené jako podobenstvie chrámu. Ps143,13 Spižierny jich plné, vylévajíce se z této v onu, ovce jich březie, hojnost majíce v východiech svých, Ps143,14 volové jich tuční.
