jest s veselím všie země, hora Sion, strany puolnočnie, město krále velikého. Ps47,4 Buoh v domiech jeho poznán bude, když přijme je. Ps47,5 Neb aj, králové sebrali sú se, [sešli sú sě]text doplněný editorem[423]sešli sú sě] convenerunt lat. v jedno. Ps47,6 Oni vidúce tak sú se divili, zamúceni sú, pohnuti sú, Ps47,7 třesenie popadlo je. Tu bolesti jako té, ješto rodí, Ps47,8 v duchu náhlém zetřeš lodie tarské. Ps47,9 Jakož sme slyšeli, tak smy viděli, v městě [boha mocného, v městě]text doplněný editorem[424]boha mocného, v městě] Domini virtutum, in civitate lat. boha našeho, bóh jest založil je na věky. Ps47,10 Přijeli smy, bože, milosrdenstvie tvé prostřed chrámu tvého. Ps47,11 Podlé jména tvého, bože, tak i chvála tvá v krajiny země, spravedlivosti plna jest pravice tvá. Ps47,12 Vesel sě hora Sion a radujte sě dcery Jude pro súdy tvé, hospodine. Ps47,13 Ostupte Sion a obejměte ji, vypravujte na věžech jejích. Ps47,14 Položte srdce svá v moci jejie a rozdělte domy jejie, aby vypravovali v pokolení druhém. Ps47,15 Neb toto jest buoh, bóh náš věčně a na věky věkóv, onť zpravovati nás bude na věky.
Ps48,1 V skonánie, chvála syna Chore. Chvála Davidova (XLVIII.). Ps48,2 Slyšte to, všichni lidé, a ušima přijměte, všichni, jenž bydlíte na světě, Ps48,3 všichni zemené i synové člověčí, spolu bohatý i chudý. Ps48,4 Usta má mluviti budú múdrost a myšlenie srdce mého opatrnost. Ps48,5 Naklonímť v pohádky ucho své, otevruť v žaltáři própověd svú. Ps48,6 Proč sě báti budu v den zlý? Nepravost šlépěje mé obklíčí mě. Ps48,7 Kteříž úfají v moci své a v množství sbožie svého, chlubie se. Ps48,8 Bratrť nevykúpí, vykúpíť člověk, nedáť bohu ukojenie svého Ps48,9 a mzdy vykúpenie duše své. A pracovati bude na věky Ps48,10 a živ bude ještě až do konce. Ps48,11 Neuzříť zahynutie, kdyžť uzří, ano múdří mrú, spolu i nemúdří a blázen spolu zahynú. A ostavie cizím sbožie svá Ps48,12 a hrobové jich domové jich na věky, přiebytci jich v pokolení a pokolení, nazývali sú jména svá v zemiech svých. Ps48,13 Člověk, když jest byl ve cti, nesrozuměl jest, přirovnán jest hovadóm nemúdrým a podoben jest učiněn jim. Ps48,14 Ta cesta jich pohoršenie jim a potom v ustech svých slíbie se. Ps48,15 Jako ovce v pekle položeni sú, smrt stráví je. A panovati budú nad nimi spravedliví na úsvitě a pomoc jich zastará sě v pekle od chvály jich. Ps48,16 Avšak bóh vykúpí duši mú z ruky pekelné, když vezme mě. Ps48,17 Nebudeš sě báti, když bohat bude učiněn člověk a kdyžť rozmnožena bude chvála domu jeho. Ps48,18 Nebť když zahyne, nepobéřeť všeho anižť s ním sstúpí chvála jeho. Ps48,19 Neboť duše jeho v životě jeho chválena bude, chválitiť bude tě, když dobře činíš jemu. Ps48,20 Vejdeť až do pokolení otcovských a až na věky neuzříť světla. Ps48,21 Člověk, když ve cti bieše, nesrozuměl jest, přirovnán jest hovadóm nemúdrým a podoben jest jim učiněn.
Ps49,1 Chvála Azaf (XLIX.). Bóh bohóv pán mluvil jest a zavolal jest země od východu slunce až na západ, Ps49,2 z Siona tvářnost krásy jeho. Ps49,3 Bóhť zjevně přijde, bóh náš, a nebude mlčeti. Oheň před obličejem jeho hořeti bude a v okolce jeho búře veliká. Ps49,4 Přivolal jest [nebe]text doplněný editorem[442]nebe] caelum lat. shóry a zemi, aby rozdělil lid svój. Ps49,5 Sbeřte jemu svaté jeho, jenžť řídie rozkázanie jeho nad oběti. Ps49,6 A zvěstovati budú nebesa spravedlivost jeho, neb bóh súdce jest. Ps49,7 „Slyš, lide mój, a buduť mluviti Izrahelovi a svědčiti budu tobě, bóh, bóh tvój já sem. Ps49,8 Ne v obětech tvých tresktati tě budu, neb zapálené oběti tvé před tváří mú vždycky jsú. Ps49,9 Nevezmuť z domu tvého telat ani z stád tvých kozlóv, Ps49,10 nebo má jest všecka zvěř lesnie, hovada na horách i volové. Ps49,11 Známť všecko ptačstvo nebeské a krása polská se mnú jest. Ps49,12 Zlačniem liť, nediem tobě, nebť jest mój okolek země i plnost jejie. Ps49,13 Zdali jiesti budu maso býkové, neb krev kozlovú píti budu? Ps49,14 Obětuj bohu obět chvály a naplň Najvyšiemu sliby své. Ps49,15 A volaj k němu v den zamúcenie, a zprostím tě a ctíti budeš mě.“ Ps49,16 Ale hřiešnému řekl bóh: „Proč ty vypravuješ spravedlnosti mé a přijímáš svědectvie mé skrze usta svá? Ps49,17 Tys zajisté nenáviděl kázni a zavrhl si řeči mé zasě. Ps49,18 Viděl lis zloděje, běžel si s ním a s cizoložníky diel svój kladl si. Ps49,19 Usta tvá plna biechu zlosti a jazyk tvój zvučieše lsti. Ps49,20 Sedě proti bratru svému mluvieše a proti synu matky své kladieše úraz. Ps49,21 Tos činil, a mlčal sem. Mněl si, nepravý, žeť budu tobě roven, kázati
