[3r]číslo strany rukopisua poručil jest jemu pásti ovce své, jakožto v Skutcích apoštolských i jinde v Písmích svatých. A protož snad by se někdo domněl, že bych vešken stav haněl, co sem přivedl. Písma Davida o neužitečných, jakož napřed čte se, nemni toho. Ale já znám, že jest mnoho kněží dobrých bylo, jest ještě a bude až do skonání světa a jsou před Bohem i anjely svatými u veliké milosti i vzácnosti a mají zachováni býti ode všech stavův lidských, u poctivosti ne důstojenství jich, ale skutkové jich. Nebo nedí Kristus: „Po důstojenství jich poznáte je.“ Ale: „Po skutcích jich poznáte.“[19]Matouš 7,20 A neřekl jest: „Skrze úřad vejdete do království mého.“ Ale řekl: „Ač kdo budou plniti vuoli otce mého, ten vejde do království nebeského.“[20]Matouš 7,21 Protož jest stav dobrý, dobře činícího kněze, ale ne kněz pro dobrý úřad Bohu dobrý jest, aniž ten úřad tak nadaný jest, by lepší měl býti dobrého. A poněvadž Buoh najlepší dobré jest a nižádný Bohem nemuož býti než sám sebú, jakož dí svatý Augustýn: „Člověče, bez tebe sem tě stvořil, a bez tebe tě spasiti nemohu.“ Tu se nalézti muož, že křivě se úřaduom moc svatá připisuje a že jiného nic není rozuměti, než že starého vraha závist k oslepení srdcí lidských to vede. A poněvadž ten stav kněžský dobře činících kněží najlepší jest, hodné jest, aby se knihy tyto konaly o tom stavu. A co jest k němu příslušného a jemu hodného a spasitedlného, aby Pravda vypravovala, a což jest nehodného a jedovatého, Lež ohrazovala. Ale však mním, že se zdáti bude druhým, že jest to pravda, což jest lež, a což lež, pravda, neb srdce člověčí vždy jest nachýleno ke zlému. Neb jakožto hněv se brzce obrátiti muož, též slova a zvuk v jiném rozumu a v jiném rozumu těch knih písem od čitateluov obrátiti muož, ani Lež jim srozuměla, než soudce, Duch svatý.
Opět předmluva k témuž.
Buoh slavný najprvé jest stvořil nebe, zemi, moře, slunce, měsíc, hvězdy, dříví, kvítí, zvěř, hovada, až i člověka z jílu zemského, a to se vše dí, že bylo jest dobré a že požehnal jest tomu Buoh. A hned dal jest přikázání své Buoh člověku, aby nejedl z dřeva vědění zlého a dobrého. Jakož v knihách Genesis o tom šíře stojí. Potom v knihách Mojžíšových o přikázání, Buoh svá desatera přikázání položil všem lidem, kněžím, jáhnuom i knížatuom i všemu lidu obecnému, a tu jest uložil i ustavil rozličné vejvody vojsku i kněží jáhny. Jakožto Árona kněze. A rozkázal jest jim desátky dávati ze všech úrod a jim nedal dílu jiného mezi syny izrahelskými míti, než obět Páně, jakož šíře se dí v knihách týž. A toho jsou požívali Áron a synové jeho, dokud sou nezhřešili před Pánem, jakož se píše v Knihách královských, že kněz Eli, vida zlost synuov svých, mlčel jest, odjat jest úřad od něho a sám spadl z stolic, hlavu jest slomil i synové jeho v boji zbiti jsou, a úřad jeho dán jest jinému, to jest Samuelovi.
Potom Pán náš, Ježíš Kristus, po svém narození jedno a třidceti let naplniv Zákon na sobě, kázati jest počal, a úřad a zákon kněžský trestal, vida poblouzení jich, ale na to netbali jsou, ani své vuole ostati chtěli. I vzal jest úřad jich od učených a dal jej rybáři zprostnému, Šimonovi Petrovi, a dal jest příklad, řka: „Příklad sem vám dal i skutečně dokázal tak, jakž sem já činil, abyšte i vy též činili.“[21]Jan 13,15 A založení zákona kněžkého stalo se jest v chudobě. Jakož dí evangelista svatý Matúš: „Řekl Pán Ježíš mládenci: Lišky doupata mají, ale syn člověka nemá, kde by hlavu svou skryl.“[22]Matouš 8,20; Lukáš 9,58 A víc dí: „Kdož neopustí ženy, otce, bratří etc.cizojazyčný text pro mne, není mne ho[3v]číslo strany rukopisuden.“[23]Matouš 10,37