Kníha urozeného pána pana Stibora z Cimburka a z Tovačova etc.cizojazyčný text, kteráž jest oddána slavné paměti najjasnějšímu králi Jiřímu etc.cizojazyčný text českému, Jeho Milosti.
Léta božího tisícého pětistého 39.
[[Iv]]číslo strany rukopisuPane Jezu Kriste, rač nám pravou víru dáti,
abychom mohli právě tvou vuoli poznati.
Neb toho žádnej jinej nerozdává,
leč komu ráčí dáti milost tvá.
Prosímeť, račiž nám ji dáti,
ať bychom se mohli do nebe dostati.
Počínají se kníhy Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich. A tuto klečí skladatel knih těchto, chválu vzdávaje Trojici svaté. A jest první předmluva.
Sláva buď svaté Trojici, jenž jest bez počátku před věky a bude bez skonání u věčné věky, kteréžto anjelé, archanjelé, pekelné moci i všecka stvoření chválu vzdávají z rozličných daruov, jimiž jsou hodně darováni. A nad to víc chváliti má lidský národ a pokolení lidské, že víc jest milosti a daruov z dobrotivosti ožské přijalo, nežli které jiné stvoření, že Bůh a člověk přijal jest pro prohříšení lidské člověčenství, útrpné tělesenství až do hořké smrti a míle jest za vykúpení jeho pracoval, vysvobozuje jej, též i moudrostí najvyžší nade všecky stvoření jej obdařil. Kteréžto dary od příliš slavné Trojice Svaté nesnesitedlné by bylo vypsati. Nebo dí svatý Pavel, že nestihlý jest smysl Páně a nevýmluvná jest moc jeho a kdož rádcí jeho byl, aniž kdo roven bude najvyžšímu, dí prorok. A poněvadž jest tak daleko svrchovaná Trojice milovala člověka, že proň jest utěšení měla v stvoření jeho, jakož psáno jest v knihách Genesis, a sám Pán náš, Ježíš Kristus, řekl jest, že tak Buoh miloval jest svět, že Syna svého jednorozeného vydal na svět.[1]Jan 3,16