a poručil jest jemu pásti ovce své, jakožto v Skutcích apoštolských i jinde v Písmích svatých. A protož snad by se někdo domněl, že bych vešken stav haněl, co sem přivedl. Písma Davida o neužitečných, jakož napřed čte se, nemni toho. Ale já znám, že jest mnoho kněží dobrých bylo, jest ještě a bude až do skonání světa a jsou před Bohem i anjely svatými u veliké milosti i vzácnosti a mají zachováni býti ode všech stavův lidských, u poctivosti ne důstojenství jich, ale skutkové jich. Nebo nedí Kristus: „Po důstojenství jich poznáte je.“ Ale: „Po skutcích jich poznáte.“ A neřekl jest: „Skrze úřad vejdete do království mého.“ Ale řekl: „Ač kdo budou plniti vuoli otce mého, ten vejde do království nebeského.“ Protož jest stav dobrý, dobře činícího kněze, ale ne kněz pro dobrý úřad Bohu dobrý jest, aniž ten úřad tak nadaný jest, by lepší měl býti dobrého. A poněvadž Buoh najlepší dobré jest a nižádný Bohem nemuož býti než sám sebú, jakož dí svatý Augustýn: „Člověče, bez tebe sem tě stvořil, a bez tebe tě spasiti nemohu.“ Tu se nalézti muož, že křivě se úřaduom moc svatá připisuje a že jiného nic není rozuměti, než že starého vraha závist k oslepení srdcí lidských to vede. A poněvadž ten stav kněžský dobře činících kněží najlepší jest, hodné jest, aby se knihy tyto konaly o tom stavu. A co jest k němu příslušného a jemu hodného a spasitedlného, aby Pravda vypravovala, a což jest nehodného a jedovatého, Lež ohrazovala. Ale však mním, že se zdáti bude druhým, že jest to pravda, což jest lež, a což lež, pravda, neb srdce člověčí vždy jest nachýleno ke zlému. Neb jakožto hněv se brzce obrátiti muož, též slova a zvuk v jiném rozumu a v jiném rozumu těch knih písem od čitateluov obrátiti muož, ani Lež jim srozuměla, než soudce, Duch svatý.
Opět předmluva k témuž.
Buoh slavný najprvé jest stvořil nebe, zemi, moře, slunce, měsíc, hvězdy, dříví, kvítí, zvěř, hovada, až i člověka z jílu zemského, a to se vše dí, že bylo jest dobré a že požehnal jest tomu Buoh. A hned dal jest přikázání své Buoh člověku, aby nejedl z dřeva vědění zlého a dobrého. Jakož v knihách Genesis o tom šíře stojí. Potom v knihách Mojžíšových o přikázání, Buoh svá desatera přikázání položil všem lidem, kněžím, jáhnuom i knížatuom i všemu lidu obecnému, a tu jest uložil i ustavil rozličné vejvody vojsku i kněží jáhny. Jakožto Árona kněze. A rozkázal jest jim desátky dávati ze všech úrod a jim nedal dílu jiného mezi syny izrahelskými míti, než obět Páně, jakož šíře se dí v knihách týž. A toho jsou požívali Áron a synové jeho, dokud sou nezhřešili před Pánem, jakož se píše v Knihách královských, že kněz Eli, vida zlost synuov svých, mlčel jest, odjat jest úřad od něho a sám spadl z stolic, hlavu jest slomil i synové jeho v boji zbiti jsou, a úřad jeho dán jest jinému, to jest Samuelovi.
Potom Pán náš, Ježíš Kristus, po svém narození jedno a třidceti let naplniv Zákon na sobě, kázati jest počal, a úřad a zákon kněžský trestal, vida poblouzení jich, ale na to netbali jsou, ani své vuole ostati chtěli. I vzal jest úřad jich od učených a dal jej rybáři zprostnému, Šimonovi Petrovi, a dal jest příklad, řka: „Příklad sem vám dal i skutečně dokázal tak, jakž sem já činil, abyšte i vy též činili.“ A založení zákona kněžkého stalo se jest v chudobě. Jakož dí evangelista svatý Matúš: „Řekl Pán Ježíš mládenci: Lišky doupata mají, ale syn člověka nemá, kde by hlavu svou skryl.“ A víc dí: „Kdož neopustí ženy, otce, bratří etc.cizojazyčný text pro mne, není mne hoden.“
