Tuto skladatel knih před králem sedícím pokloniv se podává jemu knih a prosí, aby vděčně přijal, omlúvaje se, že mistr není, ale laik, neb by byl mistrem učeným, že by rád chtěl lépe a ozdobněji složiti a učiniti.
Tobě, najjasnější králi Jiří, já, najhlúpější z služebníkuov tvých služebník, pro nedostatek smysla svého jmenovati se nesmím zjevně, ale však u přikrytí těchto knih v některých literách své jméno položil sem, abych od utrhačův klevetných utrhán nebyl, že sem se směl pokusiti o dílo mistrovské, jsa sprostný laik jazyka českého. Znaje, že by mistruov vuole byla touž robotu podstúpiti a toto dílo dělati a úsilé toto na se skládání přijíti mnohem užitečněji s jasností, ozdobnými slovy i múdrostí bylo by položeno než ode mne. Ale poněvadž štěncuom se přeje drobtuov užívati, kteréž padají s stoluov pánuov jich, též úfám moudrým a oslaveným Písmem svatým, že mi příti budou drobtuov sebrati a shromážditi v jedno úzké osudí podlé hlúposti mé.
Věda, že ty, králi jasný, si mudřec přirozený bez písemného ostření smysla, jakož o tobě zní ta pověst z najslovutnějšího Království českého až do moře a od moře až do končin světa, kterak si vysoce všecky sousedy přísedící[a]přísedící] přiſedijcým přesáhl moudrostí, a tvé opatrnosti lidský rozum stihnúti nemuož a spravedlivosti, přem před se přicházejícím hojnější se u tebe dostatek souduom nalézá. Ty si počtený s mudrci mudřec, pyšným protivník, poddaným obhájce, neposlušných skrotitel, pochlebníkův nepřijimatel, věrných ochranitel, služebníků štědrý dárce, mysli ustavičné, v práci neustalý, laskavce lidský, a každého ku právuom zachovati chtě, a tak vší moudroustí strom i s ratolestí zelený pln ovotce múdrosti nazván si. Na tobě se usvadlost žádného listu uschlého najíti nemuože. A poněvadž mnoho múdrosti i dóvtipu u tebe se najíti muože, i toto k utěšení ode mne přijmi věda, vuoli za skutek že bych rád položil, bych uměním ozdobnějším dospělý byl.
Však odváže se mluvení od
