[104r]číslo strany rukopisuČtvrté znamení, v každú hodinu ostříhati se ode všech hříchuov, jako Tobiáš učil syna svého. Páté znamení, své vuole neměti, jakož Kristus ve Čtení řekl: „Nehledám vuole mé, ale otcovy, jenž mě poslal.“[605]Jan 5,30 {K pokoře sluší}textový orientátor I jest čtverá věc, kteráž k pokoře táhne a zbuzuje. První jest Písmo, že všudy čtem, že lepší jest pokora než pýcha. Druhá potřebná pokora. Jako Matúš evangelista pokládá, ukazuje na dítky, řka: „Jediné, leč budete jako malitcí, nevejdete do království nebeského.“[606]Matouš 18,3 Třetí, že se velmi Bohu líbí, jakož se ukázalo na lotru, kterýž se pokořil v zlosti své. Čtvrtá, že Pán Buoh učil jest pokoru, vybral ji sedmerým obyčejem matku pokornú lože své. Druhé, že se v Betlémě mezi hovady ukázal. Třetí, že do třidcíti let poddán byl matce. Čtvrté, že v činění divuov, jakož řekl malomocnému: „Viz, aby žádnému nepravil.“[607]Matouš 8,4; Lukáš 5,14 Páté, že jest ráčil na oslu, najzavrženějším hovadu, jeti a seděti. Šesté, v umývání noh svým apoštoluom. Sedmé, na kříži prose za své protivníky, nesa jej sám na svých plecích[aw]plecích] plecy. I dí o sobě dobře: „Já jsem dvéře.“[608]Jan 10,7 Neb dvéře ponížené bývají. I chceme li s zdravú hlavú do nich vjíti, musíme hlav svých ponížiti, neb Buoh na své vzhlédá okem milosrdným. Jakož dí Izajáš: „K komu vejdu? Jedině[ax]Jedině] gediné k pokornému.“ Dobré také uslyšuje, jakož prorok dí: „Vzhlédl jest na modlitbu pokorných a nezhrzel jest prozbami jich.“[609]První královská 8,28 Také na ně pomni. Týž prorok dí: „V pokoře naší pamatoval jest na nás.“ Ještě že je zprošťuje, jakož týž prorok dí: Pokořil jsem se a zprostil mne. A muži Ninivetští pokorú ukrotili jsou hněv Boží.[610]O ninivetských Jonáš 3,1–10 Opět milost dává, jakož Petr apoštol praví: „Buoh pyšným se protiví, ale pokorným milost dává.“[611]První list Petrův 5,5 Také obraňuje, jakož prorok dí: „On jest obrana naše.“ A v Žaltáři dí: „S ním jsem v truchlosti a vysvobodím jej.“[612]Žalmy 91,15 Protož Buoh pokoru miluje, protože Pána Boha ctí. Druhé, že nespravedlivosti nespravedlivě nemstí. Třetí proto, že světských věcí za nic nemá. Čtvrté, že samého Pána Boha nebeských věcí žádá.
{Závistí mnoho zlého přichází}textový orientátor Také závistí mnoho zlého činí. První, že od světla posilňuje, neb dobrých skutkuov svého bližního nemuož věděti. Protož závistiví přirovnáni jsou k sově a netopýři, jenž se pokrývají a varují. Druhé, že obcování s člověkem závistivým zapovídá se. Jakož Ekleziastikus dí: „Nejez s člověkem zsinalým, totiž závistivým, ani žádaj krmí jeho.“[613]Přísloví 23,6 Také ten hřích jest duchovní ďábelsky, kterýmž sám ďábel bez vyčištění jest v něm. Neb ďábel není zatracen a potupen pro smilstvo a neb pro krádež, ale proto, že stavu člověčímu záviděl. Jakož psáno jest od Jakuba apoštola menšího: „Záviděla je závist.“[614]Pravděpodobně odkaz na List Jakubův 3,14 a 16 A kdož z dobrého bližního tesknost má, ten jest jako ten, kterýž od paprslka slunečného oslepen bývá. {Kněží záviděli v Starém zákoně}textový orientátor Neb kněží tak jest závist v Starém zákoně mučila, kterak jest byl Kristus vysoce zveleben. {Člověk závistivý}textový orientátor A to jest, že závistivému zdá se, že jest vždy velmi malý a jiní velmi velební. Neb když se něco dobrého někomu děje, tak závistivým žel jest, jako by jim bylo něco odjato. A když bohatí někdo, zdá se jemu, že on tím chudne. A vidí li múdrého, domnívá se sám bláznem. Neb všickni, jenž milují zvláštní povýšení, nechtí sebe lepšího žádného míti, závistivý jest sobě vždy nepřítel. Neb kdož závidí, činí sobě ohyzdu. A komuž závidí, tomu činí slávu a kterak mnoho šťastných jest radostí, tak mnoho závistivých žalostí. Neb z svatých skutkuov činí sobě hřích. Neb což dobrého slyší o lidech, nevěří, ale spíš zle vykládá a převracuje. A jestliže co zlého slyší, tak tomu věří, jako by viděl a vždycky jsou hořké mysli a v radosti jsou souženi a s žalostí jsou veselí. A protož s závistí přitovaryší se. Nenávist sobě berouc a řkouc:
