[79r]číslo strany rukopisuNeb kterak muož ten, koho z toho kárati, kdo co sám činí a toho, což činí přestati nemuož. Nikoli nemuož v oku bratra svého drástky viděti, sám v svém oku břevno maje, kteréž břevno jest mnoho větší než oko bratra jeho i s jeho okem. A jakž muož slepý cestu ukazovati sám ji nevida, ale slepý slepého veda, oba v jámu upadnou. A když se to všecko rozmuože, co z toho potom najposléz, ona nemoc, kteréžto lékaři říkají, neroď se mne dotýkati, kteráž jest nezhojející a s těžkostí muož uléčena býti, totiž ten hněv neskrocený, kdož jemu o ten skutek co dí, zle činíš v tom, že víc než Pána Boha svého sobě vážíš. Miluješ lakomství, pýchu, závist, nenávist, lakotu, smilstvo, lenost, tožť bude se o to hněvati, sápati, zlými slovy láti, zlořečiti, pěstmi bíti, žalářovati i na smrt a muky dávati proti ustanovení Pána Krista, kterýž dí, že pěstmi tepete nemilostivě, břemena vzkládáte nesnesitedlná, sami se jich prstem dotknúti nechtíce, víc velebíc ustanovení lidská a svá než Boží, chtíc místa první držeti, první pozdravení míti a nazýváni býti od lidí mistři a učitelé, zmařujíce přikázání Boží pro ustanovení a nálezky své. A kdož jim a za nimi nepůjde a nepovolí, v tom pravíc se to činiti jménem tvým, Pane, a Trojicí nerozdílnú v hanění, v kletby vkládati bude chtíti, meč připíšíc sobě. {Meče dva: duchovní a světský}textový orientátor Že míti bude a má dva meče, jeden duchovní k naučení a druhý světský k přinucení, ješto od počátku světa ti mečové sobě ostří a protivní byli jsou, ani spolu do jedné pošvy, kdy slušeli ani vcházeli, ani se železem a ocelí, kdy srovnají, neb jeden řeže chléb chuti a milosti a druhý řeže pomsty a ukrutnosti. Protož žádný ten meč milosrdenství, lítosti a pokory nemůž státi v dobrém řádu, při tom meči ukrutnosti a pomsty a nenávisti. Neb dí prorok Jeremiáš, že ukrutná jest pomsta meče, kterýž spouští Pán na duom Juduov a na obyvatele jeruzalémské i knížata, jáhny, mladice i bydlitele jeho.[397]Jeremiáš 12,14 A Pavel apoštol dí: „Trpěliví buďte, bratří, až do příští Pána.“[398]List Jakubův 5,7 I Pán Ježíš dí: „Dáliť kdo v líce, nasaď i druhého. A bude li se kdo chtíti svářiti s tebú o sukni, přidaj jemu plášt.“[399]Matouš 5,39–40 I kterak bude moci v tom se zachovati člověk ten, poněvadž má míti milosrdenství, a pak má meč pomsty a má hněv a ukrutnost, ale nemilosrdenství a za právo a za panování světské.
I tehdy svatosvatý a najsvětější Pane, rozpomeň se na los a provázek dědictví tvého. Pane, králi králuov, v panování tvém zajisté jsú všecky věci položeny a není, kdo by mohl odolati tvé vuoli. Uložil lis zprostiti Izrahele, ihned budem vysvobozeni. Neb ty jsi učinil nebe i zemi, i cožkoli nebeským se okršlkem zdržívá. Pán všech věcí jsi, aniž jest kdo by odolal velebnosti tvé. Všecky věci znáš a víš, že jsem ne z pýchy a potupy a některaké chvály žádosti učinila to, a činím, abych se neklaněla Amonovi najpyšnějšímu[ak]najpyšnějšímu] naypyſniegſſijmu. Neb ráda pro spasení Izraele, také šlápěje noh jeho líbati hotova jsem. Ale bála sem se, bych cti Boha mého nepřenesla na člověka, abych nižádnému se neklaněla, kromě Boha mého. A nyní, Pane, králi, Bože Abrahamuov, smiluj se nad lidem tvým, neb chtějí nás nepřátelé naši zatratiti a dědictví tvé zahladiti. Nepohrzuj stránkou tvou, kterúž jsi vykúpil z Egypta. Uslyš, Bože, prozbu mú a milostiv buď losu a provázku tvému a obrať pláč náš v radost, abychme živi jsúce, chválili jméno tvé, Pane. Protož nedaj této licoměrné Lži vjíti v dokonalé dědictví losu a štípení tvého. Neb všeliké dřevo, kteréž nečiní ovoce štípení tvého, ven vyvrženo bude a uvrženo v oheň věčný, ať by za času zlí vinaři nezmocnili se vinice a v ní věže tvé. A již zahubivše sluhy tvé i syna tvého samého, s ní nestrčili a nevyhnali, neb všecka slova Lži jsú na marné chvále položena slávě tvé, aniž bez spolku svatosvaté Svatosti Tvé čeho míti chce, jakož sama pověděla jest, aby se jim také něco z toho dostalo. A toho tajili v sobě mnohá léta.
