vytr[34v]číslo strany rukopisuhané. Vlci vidúc to, shlukše se, i roztrhali ostatek psů, jichž málo zůstalo uteklých domuov a pro tu příčinu pes kočce nepřeje a kočka myši. Ale ubohá myš bojéci se kočky, vždy zajdúc do kúta škrabe, škrabe, zda by listy zase napsati mohla, když dopoví tu rozprávku.
{Lež rozpráví též o vlku}textový orientátor Tehdá Lež sama vece. Ač sem já v nesnázi a v při těžké a myšlení na mne jest, však proto chci ráda také pověděti, krátkou ale dobrou. Když zmínka byla o vlku, také o něm něco povím na Boží milosti já, kdyby vlka nebylo, ztěžkem bych já již na světě byla. Jednoho času udělala sem se kupcem i jela sem z Vlach i měla sem několik turkusů a zafírů, diamantů a rubínů etc.cizojazyčný text, drahně toho. Jakož znáte, chtěla sem toho také svým za dobré odbytí. I když jedu, v jednom nebezpečném místě trefí na mne zloději. Ti mě obloupí, poberou mi všecko. Tehdá jeden z nich otevře tu krabičku, kdež to drahé kamení bylo. Dí k svým: Tutoť zajíc leží, neslušíť nám toho kupečka živiti, aby se na nás nevyjevilo, neb jsou tuto drahé věci. I všickni se k tomu shrnuli a zveselili se kromě jednoho, který mne držal a ten byl zlatníkem, někdy i zavolá na své, ale poď sem někdo, ať já také pohledím na toho ptáka. I přijde jeden z cepy – za to mám, že jsou bili toho slepce Žižky – budeš míti brzy snídani, kdyby jedné chřen měl. Tožť ten zlatník hledí pilně i dí: „O nějaký tě to pravý, však jsou to kameny falešný a sklo. A tak se oni radí až dva pryč pošli a mne se vytazují, kde sem kupovala a tak dále etc.cizojazyčný text I přijdou ti zase as v hodině i nesou sebou sud, milý Pane, co to bude, myslím sobě. I vezmou mne, vsadí mne do toho sudu jedné v košili a tam mě zabední a spustí mě s jakého vrchu, že já div živa zůstanu. Než chvála Bohu, že byl špunt v tom sudu, abych se nezadusila. Toť já div v tom sudu sedím, co omámená, stlučená, všecko mě všudy bolelo, i když odpočinu a vokřeji, volám, křičím, nic se dovolati nemohu, i udá mi se špuntem pohleděti. I uhlídám vlka velmi velikého a ten se vždy ke mně přibližoval, až ke mně tak k sudu přišel, i vždy čenichal, a já mlčela. I tak ten vlk tu se obracel až mu kus vocasu špuntem do sudu vešlo. A já chytím jej za ten ocas, držím tuze, tožť ten vlk běží se mnou a s tím sudem tak dlouho, až, děkujíc Bohu, ten sud se rozrazí a já vlka pustím a sama se k svým beru. To máte, byť toho vlka nebylo, tehdá já na světě nebyla. Kdyby další cesta byla, uměla bych vám trefnou kuklici strojiti. Ale již vidím obydlé paní sestr. I poďmež spěšněji.
Po těch mnohých řečech jich přišly jsú do pokoje, kdež Pýcha seděla v své slávě. Náramně pěkně připraveno bylo zlatohlavy, přikryto koberci, před níž rumrajch byl od všeho světa stavuov podlé které seděly: Hněv, Závist, Nenávist a Lenost. {Sestry Lži vítají se}textový orientátor A když jsú vstúpily sestry jich Smilstvo, Lakomství, Lakota a Lež, povstaly a přivítaly se vespolek. Tehdy Pýcha vece: Vítaj, sestra milá, se všemi jinými sestrami, co jest potřebí tobě, chci ráda majíc sestry tyto naše milé. To slyšeti, co jest koli tobě potřebného a bude li cožkoli takového a jistého nám všem škodného, chciť ráda raditi, pomoci, což najdál budu moci, pokadž rozuměti mohu. Protož posaď se a odpočiň a oddechnúc práv bez strachu, což jest na mysli nebojéci se žádného. Neb sme tuto vše svoji. A kdež sú svoji, jest snadné mluviti a jednati, neb se prorady nebojíme. I posadily se pořádně, jakož jest světským lidem obyčej v radě se posaditi. Najprvé seděla Pýcha, jakožto najstarší a najvzácnější, podlé ní Hněv, potom Závist, podlé ní Nenávist, potom Lakomství, podlé ní Lakota, potom Lenost. A Lež posadily proti sobě, postavivše jí stolici kobercem přikrytou, aby svú příhodu mohla svobodně vypraviti bez překážky, aby ode všech sestr slyšána mohla býti.
