Se vší pokorou a s dokonalým srdcem počala slova svá Láska k jiným sestrám mluviti. Najmilejší sestry, já z těchto řečí vašich i sestry naší, paní Pravdy, rozumím, že pro stracení a odlúčení chotě, v kterémž ona své potěšení míti chtěla, tak úpí a žalostí. I jiného se já k tomu neumím přimlúvati než to. Na člověka sluší připraviti mysl, ale na Boha aby zpravoval jazyk, všecky cesty člověčí zjeveny jsou očima jeho. Neb Buoh jest vážitel duchuov. Zjev Pánu účinky své a zpořízena budou myšlení tvá. Všecky věci stvořil jest Buoh pro sebe samého, ale člověka nemilostivého ke dni zlému. Ohavenství jest Bohu všeliký spurný. Ač by pak ruka k ruce byla, nebude nevinen. {Ofěra}textový orientátor Počátek dobré cesty jest činiti spravedlivost, neb jest vzácná více před Bohem než ofěra: „Obětí milosrdnou a pravdou vyplacuje se nepravost a kázní Boží odchyluje se člověk od zlého. Když to se slíbí Bohu cesty člověka, také nepřátely jeho obrátí k míru. Lépe jest míti málo s spravedlivostí, nežli mnohé užitky s nepravostí. Srdce člověčí spůsobí cestu svou, ale Boží jest zříditi kroky jeho. Uhodení pravdy ve rtech králových a v soudě nepoblúdí, ústa jeho zváží jeho. A váha soudové Boží sou a jeho skutky a všecko kamení světa. Ohavní jsou králi, kterýžto činí zlé, neb spravedlivostí tvrdí se stolice. Vuole králuov, rtové spravedliví. A kdo pravdu mluví, spraven bude. Rozhněvání královo poslové smrti a múdrý muž ukrotí jej. V ochotenství tváři život králuov a dobrota jeho jako příval večerní. Obdrž múdrost, neb lepší jest než zlato, a nalezni opatrnost, neb dražší jest než stříbro. Stezka spravedlivých chýlí se od zlého, stráže duše své chová. Cesty své potření předchodí pýcha a před padnutím povýší se duch. Lépe jest se pokořiti s tichými, nežli děliti loupeže s pyšnými. Učení v slově nalezneť dobré věci. A kdož naději má v Bohu, blahoslavený jest. Kdo jest moudrý srdcem, bude slouti opatrný. A kdož jest sladký výmluvou, větší věci nalezne. Muž nemúdrý kopá zlost a z jeho rtuov oheň plápolá. Člověk převrácený zbuzuje sváry a klevetivý narůzno dělí knížata. Muž nepravý klamá svým nepřítelem a vede jej po cestě nedobré. Kdo s pozdviženýma očima jest neprávě myslí, hryzá své rty, ková zlost. Koruna důstojenství, starost, jenž se na cestách spravedlivosti nalézá. Lepší jest muž trpělivý, nežli silný, a ten, jenž panuje mysli své i než ten, jenž dělí města. Losy v luono se umítají, ale Bohem se řídí.“
{Slovo Boží zapaluje}textový orientátor Neb jestli člověk v myšlení, slovo Boží jej zapaluje ohněm. Neb Jeremiáš dí: „Zdali má slova nejsou jako oheň hořící?“ A v Přísloví mudřec dí: „Všeliká řeč Boží ohnivá jest.“ Neb kdož jsou tak zapáleni, zdali jsou oni neřekli z Emaus jdúce. Zdali srdce naše nebylo hořící, kdy jest mluvil nám na cestě, vykládaje nám Písma. Ač jest člověk neumělý, neb u víře pochybující, slovo Boží jej osvítí. Poněvadž jest slovo světlo, o němž evangelista, dí, a prorok: „Svítedlnice nohám mým slovo tvé.“ A v Přísloví: „Svícen světlo jest.“ Neb jestli člověk některými hříchy poškvrněn, slovo Boží jej učistí. Poněvadž jest voda nebeská. V Ekleziastiku: Vilém na vás vodu čistú a budete obmytí ode všech poškvrn vašich. A evangelista ve Čtení: „Již vy čistí jste pro mú řeč, kterúž sem mluvil vám.“ A poněvadž slovo Boží má moc zápalivú, osvietivú a očišťující, protož muož otázáno býti, proč ne ihned zapalují se a osvěcují i očišťují slovem Božím. Muož odpověd býti dána. Protože mezi sebú ohněm, to jest slovem, rozdíl činí a zed železnú kladou, hřích. Neb Izajáš dí: „Ej, neníť ukrácena ruka Boží, aby nemohla spasiti, ale zlosti vaše rozdíl učinili jsou mezi vámi a Bohem vaším. Odvrátil jest tvář svú od vás, aby neslyšel vás.“ Tak jest každý, jakž jest milování
