konec vzala. Proto si sem od nás žádána a povolána.
K níž Láska vece: Paní sestro najmilejší, i jiné paní a sestry milé, ač já, jakož mě znáte, z Vašich Milostí najmenší snad býti mohu, však proto z lásky té, kteráž jest mezi námi všemi Bohem Otcem všemohúcím způsobena, hotova sem pomáhati, raditi i to všecko učiniti, což mi rozkážete. A znáti jedné budu moci vuoli vaši. Ale za to prosím, račte radu počíti a zdání své praviti pořád, jakožto starší napřed. Já také, když na mne přijde, ráda povím i raditi budu, neb již vaše láska snad na to něco myslila i před se brala. A já zatím také na to pomyslím. Kdež vece Múdrost: Nic jiného než všecko slušné jest od tebe, sestra najmilejší, pravé a hodné jest k tomu přistúpiti. Poněvadž sme již všechny pohromadě, aby čas mrhán nebyl a dlení prótahu nečinilo. Protož, paní Spravedlivost, račiž počíti a mluviti napřed a potom vy, jiné sestry, pořád jakž sedíte a já také naposledy své zdání i radu povím. Ačkoli Spravedlivost slušnými slovy poče zase na Múdrost podávati, jako na starší, však proto, že všichna svornost mezi cnostmi jich jest věčná a nerozdílná. I povolnost aniž muož pýcha i jiné necnosti mezi nimi, kterého přístupu míti, učiní Spravedlivost poslušenství a rozkázání Múdrosti. I potom sestry jiné všecky pořád seděly, tak každá mluvila.
Tuto Spravedlivost počíná řeč a radí Pravdě, najprvé přede všemi sestrami, co k její při přísluší a jaká jest pře její a jaká té Lži, kdož po ní jde.
Kapitola 22
A zvedši Spravedlivost obličej svůj s myslí svobodnú i vece: Poněvadž se vám zdá, sestry najmilejší, abych já napřed mluvila, ač paní Múdrosti by to příslušelo najpoctivěji, neb z její řeči my všichny mohly bychom spíše se moci přimlúvati, jakožto k rozumným slovuom a kratčí řeči i slova byly by mohla a spěšněji zavřína býti. Však staň se vuole vaše, já jiného nevím, co řéci k tomu, než: Od počátku světa ta jistá Lež tobě, sestro milá, vždycky se jest protivila, protož: „Uslyše tě Hospodin v den zamúcení, obraň tě jméno Boha Jakobova. Pošli tobě pomoc z svatého a z Siona obraň tě. Pamětliv buď všeliké posvátné oběti tvé a zapálená obět tvá učiněna buď. Daj tobě podlé srdce tvého a každé rady tvé potvrď. Veseliti se budem v spasení tvém a ve jménu Boha našeho vzvelebení budem. Naplň Pán všecky prozby tvé. Nyní poznal sem, že spasena svého mazaného učinil jest Pán. Uslyší jeho z nebe svatého svého a v mocnostech spasení pravice jeho. Tito na vozech a tito na koních, ale my ve jménu Boha našeho volati budem. Oni jsou se zavázali a padli sou, ale my vstali sme a pozdviženi sme.“ Tehdy spravedliví stanou u velikém ustavičenství proti těm, kdož jsou je sužovali a jižto pobrali jsou jich úsilé, uzříce je, zarmútí se bázní hroznú a budou se diviti nedomněnému spasení, řkúce sami v sobě, pokání činíce a pro snížení ducha lkajíce. Titoť jsou, ješto sme je někdy v posměch a ku podobenství rúhání měli. My nesmyslní, život jich měli sme za bláznovství a jich skončení nadali sme se býti beze cti. Aj, kterak jsou počteni mezi syny Božími a jich los mezi svatými jest. Protož zablúdili sme od cesty pravdy a světlo spravedlnosti neposvítilo jest nám a slunce rozumnosti
