[567r]číslo strany rukopisuže jest obětovala holúbátka? Holubicě jest přirozenie tohoto, že ráda nad vodami sedá, a když jastřáb, jenž jest její nepřietel, na ni chce udeřiti, tehdy ona svým zrakem uzří jeho stien u vodě a tak se jeho uvaruje. A znamenává, že když křěsťan rád se obierá s zákonem božím, v něm se rozmyšluje ve dne i v noci, jenž se skrze vody znamenává, ten se bude moci uvarovati osídl a chytrostí ďábelských jakti holubice jastřába. A to čině, již holúbátka Bohu obětuje. Druhé holubice jest pták sprostný. A znamenává, že ktož jest života sprostného a upřiemého, že obcovánie jeho jest svaté před Bohem i před lidmi. Ten obětuje s Pannú Marijí dvé holúbátek Pánu Bohu. Již pak dále vizme, co jest hrdličku obětovati. Hrdličky za zpievanie mají lkánie. A ti obětují hrdličky, kteříž lkánie mají na své hřiechy a pokořie sě a v duchu ponižují. Než že má býti dvé holúbátek a dvé hrdličátek, v tom se ukazuje svazek milosti a lásky. Aby to obětovánie pocházělo z svazku a z milosti a lásky ku Pánu Bohu, také máme obětovati oběti dvé hrdličátek, to jest lkánie dvoje. Jedno, že jsme zlé skutky činili, a druhé, že sme dobrých skutkóv nečinili. Na to na obé má býti pláč a lkánie a to bude dvú hrdličátek obětovánie, kteréž příslušie k obětování všech [567v]číslo strany rukopisuvěrných kajících. Potom die čtenie: „A aj, člověk bieše v Jeruzalémě, jemužto jméno Simeon, a člověk ten spravedlivý a bohobojný, očakávaje obveselenie izrahelského. A Duch boží bieše v něm. A otpověd bieše vzal ot Ducha svatého, že by neuzřel smrti, jedné, ač by uzřel Krista Páně.“ Tuto sě vypisuje řád tohoto kněze a ukazuje se, kterací by měli býti kněžie, chtie li hodně obětovati obět těla Ježíše Krista Bohu otci. A též i jiní lidé mají býti, chtie li tělo pána Ježíše Krista a jeho svatú krev hodně přijímati, na tomto se knězi ukazuje. Najprvé die: „Bieše člověk v Jeruzalémě.“ Jeruzalém se vykládá viděnie pokoje. A že Simeon k nebeským věcem srdcem svým i svými smysly patřieše, v Jeruzalémě ne toliko tělesném, ale v nebeském přěbýváše, jako svatý Pavel die: „Náše obcovánie v nebesiech.“ Druhé die, že jméno bieše jemu Simeon, jenž se poslaný vykládá, neb ke všem skutkóm, které mějieše jednati, ot Boha byl jest poslán, jsa duchem zpravován. Třetie, byl jest spravedlivý, jednomu každému dávaje, co na koho slušie, co na Boha, Bohu, co na bližnieho, bližniemu. Čtvrté, byl jest bohobojný, neb počátek múdrosti jest bázen božie. Páté, že očekáváše obveselenie izrahelského. V tom se ukazuje ctnost,