[554v]číslo strany rukopisuobřězati svój zrak. Chovajž ho opatrně, aby jím neoblúpil duše své. Neb zajisté zraku oplzlého[127]v rukopise omylem zapsáno ještě jednou „oplzl“, tento výraz označen symbolem pro vypuštění následuje zlé myšlenie. A zlého myšlenie následuje kochánie. A z kochánie pochodí povolenie k hřiechu a z povolenie pochodí účinek a skutek hřiechu. A z skutku pochodí obyčej hřěšenie. A z obyčeje pochodí zúfalstvie a [z]text doplněný editorem zúfalstvie pochodí zatracenie a konečné nekánie. Pro něžto zrak oplzlý jest příčina všech hřiechóv.
Druhé, obřězati máme druhý smysl, sluch svój, ot škodlivého slyšenie, ot řěčí pochlebných a utrhavých a lhavých. A k tomu nás napomíná Písmo, Ecclesiasticicizojazyčný text 24: „Ohraď uši svoji trním a neroď slyšěti jazyka nepravého. A ustóm svým učiň váhu.“ Obhraď trním bázni božské uši své. O níž die prorok v žaltáři: „Přihoduj bázní,“ to jest božskú, „tělo své“. Anebo trním ukrutného tresktánie, aby neslyšal jazyku nepravého, pochlebného, utrhavého a Pánu Bohu se porúhajícieho. Ale aby uši své otevřieny měl k slyšení Písma svatého, přikázanie božieho a k ostřiehaní a vyplnění toho, což nám ze čtenie zákona božieho bývá přikázáno. Neb die Spasitel, Lukáš 11: „Blahoslavení, jenž slyšie slovo božie a ostřiehají jeho.“ A svatý Pavel die, k Říměnínóm 2: „Ne posluchači toliko, ale skutečníci
