[540v]číslo strany rukopisuaby svědectvie vydal o světlu“.
Aj, teď čtenie ukazuje, že svatý Jan nebyl jest to světlo, jenž osvěcuje duši vnitř, ačkolivěk jeho život přirovnávají k našim životóm, že náši životové proti němu byli sú pravá temnost. I jistě sú. Jakož die svatý Pavel: „Někdy jste byli temnosti, ale již ste se obrátili v světlo.“ Ale že svatý Jan, ačkolivěk byl jest života svatého a vysokého, však jest nebyl před Bohem u přirovnání proti Bohu jakožto nic. Neb die čtenie, že on nebieše slovo, ale aby svědectvie vydal o Bohu, totíšto o světlu, o pánu Jezukristu. A to die svatý Augustin: „Světí sú hory a lucerny. Viz, aby lucerny nepřijel za světlo a o hory aby se neurazil svú žádostí, chtě svatého za Krista vzieti.“
Dále die čtenie: „Aby všichni uvěřili skrze něho,“ totíš v pána Jezukrista živú věrú, ozdobenú láskú. Aj, kterak sú světí vždy k Kristovi vedli, aby on byl ctěn, milován a chválen od srdcí lidských. Dále die čtenie: „Bieše pravé světlo,“ totíš pán Kristus, to věčné světlo a vnitřnie každé v[541r]číslo strany rukopisuěrné duši. A že die čtenie: „Jenž osvěcuje každého člověka, přicházejícieho na tento svět.“ Nedie čtenie: jenž bydlí v tomto světě, ale „jenž přicházie na svět“, že to věčné slovo jediné ty osvěcuje, kteříž sú zde jakožto pútníci a příchozí na svět, že tohoto světa sobě zde nesobie, ale jsú jakožto příchozí a hosté v tomto světě. Tiť poznávají to světlo a v tom světle onu vlast budúcí a po ní vždy túžie a žádají, aby spieše byli vysvobozeni z této biedy a z cizie země a přišli v své královstvie a do té země žádúcie, jenž teče mlékem a strdí. Mléko jest jeho přečisté člověčenstvie, v němž blahoslavení a pútníci tohoto světa vedlé těla radovati se budú, vidúce člověka v těle pána Jezukrista. A stred znamenává se jeho blahoslavené božstvie, v němž světí podlé duše se radují, vidúce jeho přejasně svými rozumy v jeho divné kráse. I milují jeho velmi a přídržie se jeho velmi sladce, že již od něho nebudú odtrženi pro hrubost svého těla, ač za chvilku v jiném miestě
