[456v]číslo strany rukopisuVstup do radosti pána tvého.“ Tuto slušie věděti, že kakžkoli jest jedna radost všěch svatých u vlasti nebeské, však jeden viece sě raduje nežli druhý vedlé své pochopnosti, jenž záleží na zaslúžení. A všickni sú tak plni radosti, že viece žádati nemohú. Toho příklad dávají doktorové: jako když kto naplnil by několiko súdcóv malých i velikých jednostajným pitím, tehdy všickni sú plni, avšak jeden má viece vína nežli druhý.
Pak dále die: „Přistúpi pak, i ktož jednu hřivnu vzal bieše.“ Přistúpil nevěrú jakožto Jidáš. O němž die čtenie, Matúš 26: „A přistúpiv, políbil jest jeho. Vece: ‚Pane, viem, že člověk tvrdý si ty, že žneš, kde si nesál, a zbieráš, kde si nerosypal.‘ “ Tuto slušie věděti, že pán Kristus sěje poznánie pravdy v srdcích lidských a rosievá ctnosti a milosti, děle každému, jakož ráčí. A od těch žádá póžitka, nechtě, by darové a milosti jeho byly zmrhány. Ale kterak jest toto pravda, což čtenie die: „Žneš, kde jsi nesál, a zbieráš, [457r]číslo strany rukopisukde jsi nerozptýlel?“ Tu die Gorra, že sěje Bóh na kázaní známost pravdy a roztrušuje ctnosti na příkladu dobroty. Protož žne, kde jest nesál, kdyžto viery v čas smrti bude chtieti od těch mieti, jimžto viera dána nebyla, jakožto od Židóv a pohanóv. A zbierá, kteréž jest neroztrúsil, neb v den súdný ovoce ctností od těch chtieti bude mieti, jimžto příkladové dobroty nebyli dáni. Pak die dále: „A bojě sě,“ to jest dobřě činiti. O tej bázni die prorok v žaltáři: „Tu sú sě třásli strachem, kdežto nebieše strachu.“ A ten strach pocházie od lenosti a z nedoufánie pomoci božie. O tom die Šalomún 26: „Léní die: ‚Lev jest na cěstě, lvicě na chodbě.‘ “
Pak die dále: „Odšel sem,“ to jest od tebe, neproměnitedlného dobrého, viece miluje marné dobré. „A skryl sem v zemi hřivnu,“ to jest rozom tebú daný, pohřížil sem v zemských obchodiech, v zemských žádostech, v tělesných rozkošiech. Tuto die sv. Řehoř: „Jsúť mnozí v cierkvi svaté, jichžto tento slúha
